Přicházím na velmi přátelské území

Rozhovor s novou izraelskou velvyslankyní Annou Azari

V srpnu odevzdala své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi paní Anna Azari a stala se tak novou velvyslankyní Státu Izrael v České republice. Narodila se ve Vilniusu v tehdejším Sovětském svazu a ve třinácti letech se s rodinou odstěhovala do Izraele. Vystudovala historii, anglickou literaturu a politologii na univerzitě v Haifě. Ve své diplomatické kariéře sloužila jako velvyslankyně na Ukrajině, v Rusku a v Polsku. Paní velvyslankyně nám poskytla písemný rozhovor.

Paní velvyslankyně, bylo Vaším záměrem stát se velvyslankyní v České republice, nebo je to náhoda?

Nebyla to náhoda. Protože už jsem v diplomatických službách dlouho, měla jsem možnost si vybrat, a rozhodla jsem se pro Českou republiku, protože vím, že přicházím na velmi přátelské území. Byla to tedy volba, nikoli náhoda.

Jaká máte očekávání?

Hlavním cílem je udržet přátelské vztahy mezi Českou republikou a Izraelem na tak dobré úrovni, na jaké dnes jsou. A možná je ještě zlepšit, bude-li to v lidských silách.

Čeho byste chtěla během své mise dosáhnout? Na co se zvláště chcete zaměřit?

Velmi ráda bych našla způsob, jak pracovat s mladou generací Čechů a pokusit se tak přispět k tomu, aby tato tradice přátelství pokračovala i v budoucnosti. Obecně se bude práce v České republice odehrávat na mnoha úrovních, včetně diplomacie, umění a technologií. Jako žena bych také ráda spolupracovala s ženskými organizacemi v České republice.

Jak vnímáte postoj „nových“ členských státu EU, a zejména České republiky, vůči Izraeli v kontextu EU a dalších mezinárodních organizací?

Nechtěla bych házet všechny takzvané nové členské státy EU do jednoho pytle. Vývoj v každé zemi je individuální a stejně je tomu s rozvojem jejich vztahů k Izraeli. Musíme to posuzovat případ od případu. Případ České republiky je docela mimořádný, protože podle mého názoru nezávisí jen na politických rozhodnutích, nýbrž je zde pozitivní postoj Čechů k Židům a Izraeli. Ve srovnání s jinými zeměmi, které znám, včetně nových členských států EU, je to ve společnosti zakořeněno mnohem hlouběji.

Máte nějaké osobní vazby k České republice?

Rodinné vazby nemám, ale Prahu považuji za nádherné město, Češi mají skvělou literaturu a doufám, že tady navážu osobní vztahy.

Rozumíte trochu česky? Dalo by se předpokládat, že po misích strávených na Ukrajině, v Rusku a v Polsku vám nebude dělat potíže seznámit se s dalším slovanských jazykem.

Už jsem strávila docela dost času tím, že jsem se učila česky v Izraeli, prostřednictvím zoomu a aplikací. Ta část otázky, kde zmiňujete příbuznost ukrajinštiny a ruštiny, ale vůbec neplatí. Vůbec to není snadné. Investuji do češtiny hodně času a zatím mám jen částečné úspěchy.

Co můžeme podle vás dělat jako čeští občané pro posílení česko-izraelských vztahů?

Doufám, že covid bude brzy za námi, protože nejlepší způsob je přijet do Izraele. Obecně si myslím, že Češi dělají víc, než by se dalo vůbec očekávat. Dobrým příkladem bylo vyvěšování izraelských vlajek ve vašich městech během poslední operace v Gaze. Když něco takového vidíme, prožíváme to velmi emotivně. Takže bych řekla, že od Čechů si v současné době nemůžeme snad ani víc přát.

Kdy budou Češi moci zase navštívit Izrael?

Na to nedokážu odpovědět. Všechno, co souvisí s covidem, je komplikované. Závisí to na rozhodnutí zdravotnických orgánů a v současné době není Izrael otevřený pro nikoho, s výjimkou speciálních případů.

Měla jste ve své diplomatické kariéře příležitost setkat se s fenoménem křesťanské podpory Izraele?

Ano, a hodně. Už když jsem byla velvyslankyní na Ukrajině, a ještě více v Polsku. Obvykle jsou to protestantští křesťané, kteří podporují Izrael demonstracemi, dopisy i činy.

Co byste vzkázala jako své osobní poselství našim čtenářům, komunitě českých křesťanů, kteří mají rádi Izrael?

Doufám, že se s těmito lidmi a komunitami seznámím osobně. V Polsku je docela dost podobných lidí a já se snažím být s nimi v kontaktu i poté, co tam moje mise skončila. Doufám, že také v České republice vybudujeme silná pouta, která vydrží mnohem déle, než jak bude trvat moje diplomatická mise ve vaší zemi.

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Ptal se Mojmír Kallus