Brzy ráno vstáváme, nahazujeme na záda batůžky se zásobou vody a vyrážíme z kempu vzhůru na horu Arbel. Osm statečných nás šplhá po příkrém kamenitém svahu až k rozvalinám skalního hradu. Pak ještě překonáváme témeř kolmou stěnu a už jsme na vrcholu... tedy ona je to spíš náhorní plošina než vrchol. Přestože jsme cestou nastoupali 390 výškových metrů, stojíme teď v nadmořské výšce pouhých 181 m. Výhled je tu přímo famózní. Pod námi se rozkládá Galilejské jezero, jehož břehy se nám staly domovem. Tiberias, Safed, Kafarnaum, Golanské výšiny... celá Galilea jako na dlani. Sedíme namačkáni ve stínu jediného stromu, čekáme na zbytek výpravy, který dorazí autobusem, a rozjímáme nad uplynulými dny a nad tím, co nás ještě čeká.

Týden u Galilejského jezera, dva dny v Jeruzalémě. Za tu dobu projdeme a proprátráme spoustu míst spjatých s Ježíšovým působením. Poznáte je snadno, všude postavili kostel a vodí tam turisty. Tak rychle vytáhnout foťák, ať zapadneme. Zároveň si na mnoha zastávkách připomínáme historii moderního státu Izrael, která se nese v duchu těžkých válek, ale také houževnatého obdělávání místní vyprahlé země. Hadička s vodou je vedena ke každé rostlině. Tak i my ve spalujícím vedru zaháníme hlad a žízeň výborným ovocem, k tomu přichází vhod pita a hummus.

Pokladem jsou pro nás nejen místa, ale především lidé, se kterými se na nich setkáváme. Parta účastníků zájezdu je velmi rozmanitá, vznikají mnohá přátelství. A stále je o čem povídat. Stačí se ovšem na chvíli oddělit od skupiny, a ihned se setkáváme s dalšími neuvěřitelnými lidmi, místními i z celého světa, kteří do Izraele přijíždí. A tak se seznamujeme s různými duchovními, rabíny či řádovými sestrami, poutníky z USA, Itálie, ale také narážíme na milou Marušku z Čech.  (Kdybychom tu měly vyjmenovat všechny, znělo by to jako děkovačka při předávání Oscarů.) V pátek večer máme společnou šabatovou hostinu i s modlitbou. V Haifě máme díky projektu Domu pro přeživší úžasnou příležitost potkat jedny z posledních a poslechnout si jejich svědectví. Paní Judith Rosenzweig nás mile překvapila nejen pěknou češtinou, ale také svým elánem.

Ani rok by nestačil, aby člověk poznal Jeruzalém a porozuměl všemu, co se v něm odehrává. Co se dá stihnout za necelé dva dny? Několik nejdůležitějších památek a pak se plánovitě ztrácíme v uzounkých uličkách. Pokojné místo Zahradního hrobu je v ostrém kontrastu se životem překypujících tržnic. Rušno je i u Zdi nářků, přesto se zde člověk může na chvíli zastavit a ponořit do vlastních myšlenek. K přemýšlení nutí i návštěva Jad Vašem. V části věnované dětským obětem vstoupíme do tmy a mezi třpytem hvězd slyšíme předčítání všech jejich jmen, věku a země původu. Mnohokrát zazní Československo.

Za těch deset dní v Izraeli jsme si užili ale i množství srandy, koupání, sbírání mušliček či patlání se bahnem z Mrtvého moře. Vtipné bylo i pozorování života našich arabských spolukempařů. Časté šmejdění v obchůdkách se suvenýry nám pak dělalo těžkou hlavu při vážení zavazadel při odletu. Domů jsme přijeli nadšení a rozhodnutí se do Izraele zase brzy vrátit.

Alena Rýparová, Jana Kadaňová