Jedenaosmdesátiletý palestinský prezident Mahmúd Abbás, který již 11. rokem zastává čtyřletý prezidentský úřad, se důsledně vyhýbá označení svého nástupce. Otevírá tím cestu volnému souboji mnoha kandidátů i možnosti, že palestinská území ovládne násilí.
Představme si hlavní kandidáty, kteří připadají v úvahu jako nástupci Abu Mázina, jak si palestinský prezident dává říkat. Patří mezi ně bývalý šéf bezpečnostní služby v Gaze Muhammad Dahlan, vůdce vlny teroristických útoků z přelomu století Marwan Barghouti, toho času v izraelském vězení, bývalý velitel tajné služby na Západním břehu Džibril Radžúb, generální tajemník výkonného výboru OOP Saíb Irikát a řada dalších vůdců Fatahu, z nichž každý sám sebe považuje za toho nejlepšího kandidáta. Hamás samozřejmě číhá v pozadí a hodlá využít případného chaosu ve svůj prospěch.
Dahlan byl v 90. letech preferovaným partnerem izraelských bezpečnostních sil, s kterými korektně spolupracoval při předávání Pásma Gazy na počátku procesu založeného dohodami z Osla. Nyní žije v exilu ve Spojených arabských emirátech, kam byl vyhnán Fatahem v roce 2011, když opakovaně kritizoval Abbáse. Využívá bohatých finančních zdrojů ropných emirátů k tomu, aby si budoval popularitu štědrou podporou potřebných, zejména v Pásmu Gazy, odkud pochází a kde ho dobře znají. Například na počátku školního roku rozdávají jeho příznivci žákům školní potřeby. Dahlan je aktivní i na Západním břehu ovládaném Fatahem, ale tam si musí počínat opatrněji. Naopak v Pásmu Gazy mu Hamás nechává relativní volnost. Jejich dřívější nepřátelství (v roce 2007 Hamás porazil Dahlanovy jednotky a zmocnil se vlády) se poněkud zmírnilo, patrně díky společné nechuti vůči Abbásovi.
Mezi palestinským obyvatelstvem je v současné době nejpopulárnější Marwan Barghouti, který by podle průzkumů volby vyhrál, pokud by se konaly. Barghouti byl kdysi velkým příznivcem mírového procesu z Osla a oblíbeným partnerem izraelských politiků. Během tzv. druhé intifády však zaujal konfrontační postoj a vedl řadu útoků proti izraelské armádě. Izraelský soud jej shledal vinným ze smrti pěti lidí a odsoudil jej k pěti doživotním trestům. V případě jeho zvolení by musel Izrael řešit otázku, zda ho má propustit. Zatím není jasné, zda by ho Fatáh do voleb vůbec nominoval.
Džibril Radžúb, který se stal předsedou palestinské fotbalové asociace, využívá svého vlivu k ostrým protiizraelským výpadům a buduje si tak podporu mezi potenciálními voliči. Například vloni na sjezdu FIFA v Curychu se (neúspěšně) snažil dosáhnout vyloučení Izraele ze světové fotbalové organizace. Saíb Irikát je sice vysokým funkcionářem Fatahu, ale nemá silnou podporu veřejnosti ani uvnitř organizace.
Představitelé OOP na dotaz popírají hrozící nebezpečí, ale méně oficiální hlasy mluví jinak. Politolog Samir Awad z univerzity Bir Zeit u Ramalláhu konstatuje, že otázka nástupnictví bude vyřešena silou. „Dojde k použití střelných zbraní. Bude se hodně střílet na ulicích. I když jeden kandidát akceptuje jiného, bude za to chtít nějaký ústupek ve formě podílu na moci.“ Podle něj by se dalo násilnostem předejít, pokud by byl Barghouti propuštěn z vězení. „Pak by se stal jasným kandidátem,“ odhaduje Awad. „Jinak převezme moc Dahlan.“
Situaci komplikuje také fakt, že palestinská autonomie má de facto dva vládce – v Ramalláhu vládne Fatáh a v Pásmu Gazy Hamás. Není vyloučeno, že v případě odchodu Mahmúda Abbáse každá frakce jmenuje svého prezidenta.
Izrael dění na palestinských územích pozorně sleduje. Stojí přitom před nelehkými rozhodnutími. Musí mít jasno, zda a jak intervenovat v případě, že tam zavládne anarchie. Izrael by zřejmě vojensky zasáhl, aby nastolil pořádek, ale patrně by se snažil, aby nepřevzal kontrolu úplně. Druhou variantou by bylo zrušení palestinské samosprávy a anexe palestinských území s nepřátelsky naladěným obyvatelstvem.
Jiné dilema spočívá v možnosti propustit na svobodu vraha Barghoutiho. Bývalý šéf civilní správy na sporných územích generál Gadi Zohar si myslí, že jeho propuštění by situaci mohlo zklidnit, protože jde o jediného kandidáta, na němž je palestinská společnost schopna se shodnout. V takovém případě by ale Izrael zaplatil vysokou politickou cenu, protože by byl opět vnímán jako strana, která ustupuje teroru a zrazuje rodiny obětí.
V každém případě je zřejmé, co konstatují mnozí palestinští intelektuálové: v současné generaci případných Abbásových nástupců není nikdo, kdy by byl ochoten vést palestinskou společnost k mírovému soužití s Izraelem. Naopak se zdá, že se kandidáti budou předcházet v hlásání radikální nesmiřitelnosti.
Podle Jerusalem Report: Mojmír Kallus