Rozdělený Západní břeh: když má celek menší význam než součet jeho dílů

Palestinská samospráva ztrácí schopnost kontrolovat rozsáhlá území Západního břehu. Důsledkem je, že se některé okrsky vydávají odlišnými směry a tím urychlují proces rozpadu palestinské autonomie (PA).

V Hebronu se např. spojily velké klany Hebronského pohoří, obnovily Kmenovou radu a vyslaly delegaci do Ammánu, která vyjádřila pod jordánskou vlajkou loajalitu jordánskému králi.

V Ramalláhu, de facto sídlu vlády PA, se Evropa snaží zorganizovat šik nevládních organizací (NO) a vytvořit z nich politickou sílu. PA se snaží tomuto úsilí čelit a chce NO udržet pod svou vlastní kontrolou. Právě kvůli tomuto tlaku rezignoval z vedoucí pozice klíčové NO Palestine of the Future bývalý premiér PA Salám Fajád.

Co se týče Náblusu, ten se propadá do totální anarchie. Ovládají ho gangy, které na sebe střílejí v samém centru města a pokoušejí se o politické atentáty.

Ztráta kontroly Ramalláhu nad těmito oblastmi Západního břehu vyvolává pochybnosti, zda je vůbec schopen řídit samostatný stát a zajistit bezpečnost nejen Izraele a Jordánska, jak požadují různé smlouvy a pravidla vzájemného soužití sousedících států, ale dokonce i svou vlastní.

S blížícím se koncem funkčního období prezidenta PA Mahmúda Abbáse se politický a sociální rozkol v palestinské společnosti bude stále více prohlubovat.

Roztříštěný palestinský Západní břeh se stane ještě slabším subjektem než státy, které zkolabovaly během Arabského jara. Až zkolabují i palestinské oblasti, vzniklé vakuum se naplní silami zla, které jsou noční můrou celého světa.

Hebron – směs fundamentalismu, nacionalismu a obchodních zájmů

Hlavními rysy města Hebronu a oblasti Hebronského pohoří jsou klanová struktura společnosti, islámská víra a pragmatismus mocné obchodní třídy, která prosazuje ekonomické zájmy města i celého okrsku.

Nejvýznamnější událostí poslední doby se v Hebronu stala obnova staré instituce, která byla dlouhou dobu v nečinnosti – Kmenové rady Hebronského pohoří (Majlis Asha’er Jebel al-Khali). Její poslední konference se konala v jordánském Ammánu, zahájila ji jordánská hymna pod jordánskou vlajkou, na pozadí byly vidět podobizny jordánského krále Abdalláha a následníka trůnu prince Husajna. Podle zdrojů z Hebronského pohoří stojí za obnovou Rady jordánský senátor Muhammad Khalil Dawaima za podpory místního klanu Jabariů, který je od roku 1948 jednou z nejvíce pro-jordánských místních rodin.

Rivalita klanů

Společným rysem všech klanů jsou hlavně ekonomické zájmy města, které jsou nadřazeny dalším zájmům a spojenectvím. Spolupráci s Jordánskem však nejsou nakloněny všechny hebronské klany. Jedním z nich je kmen Kawasme, který je „palestinský“ – snaží se uchovávat svůj palestinský charakter, inspiruje se Hamásem i PA. Z jeho řad přitom pochází více teroristů než z jiných klanů. Dostává se do konfliktů nejen s Izraelem, ale i s PA. Zdá se ale, že je mezi představiteli PA oblíbený.

Dalším důležitým hráčem je Obchodní úřad. Provozuje místní i mezinárodní aktivity s pozoruhodnou nezávislostí na PA a na jeho webu lze jen stěží najít palestinskou vlajku. Aby se předešlo případnému napětí a zabránilo vlivu cizorodých elementů (včetně PA), bylo vedení Obchodního úřadu vybráno z místních rodin. Úřad se také snaží posílit bezpečnost města, ačkoliv je za ni zodpovědná výhradně PA.

Protikladem Obchodního úřadu je úřad guvernéra dosazeného PA. Guvernérem je Kamel Hmeid, který žije v Betlémě, s oblibou na svém webu prezentuje množství palestinských vlajek a v nedávné době se zapojil i do podpory „intifády nožů“. Povzbuzuje v Hebronu příznivce Fatahu, kteří si přesto ve městě nemohou dovolit pořádat své typické masové demonstrace - místní velké klany jsou proti.

Vliv islamistů

Důležité slovo v Hebronu mají i islamistické strany. Jedna z nich, Hizb ut-Tahrir, uspěla s organizací velkých demonstrací a v minulosti vyvolávala násilné střety s PA, při kterých docházelo k úmrtím a zraněním. Klany činnost Hizb ut-Tahriru potlačily, přesto se i nadále konají velké, byť pokojné, demonstrace. Hebronské instituce do nich nezasahují, dokud v jejich důsledku nevznikají ekonomické škody. V bezpečnostní oblasti spolupracují tyto instituce s Izraelem, usilují omezit místní teroristické aktivity Hamásu. Hamás se proto snaží prosadit svůj vliv a pravděpodobně infiltrovat Kmenovou radu.

Ramalláh a palestinské nevládní organizace (PNO)

Ramalláh je sídlem nejvyššího vedení Organizace pro osvobození Palestiny, které udržuje násilné demonstrace mimo střed města a směřuje je do jiných oblastí, např. přilehlých k bezpečnostnímu plotu, kde potom dochází ke srážkám s Izraelem.

Palestinské vedení, tzv. Tunisané, které podepsalo Dohody z Osla a je stále u moci, musí však v současnosti čelit narůstající opozici „místních“. Tak se označují různé skupiny v rámci Fatahu, působící v oblasti Západního břehu (obzvlášť pak jeho ozbrojené křídlo Tanzin), a hustá síť palestinských nevládních organizací čerpajících finanční prostředky z evropské podpory, bez níž by nemohly existovat. Protože Evropa odmítá Tanzin financovat přímo, využívá toto ozbrojené křídlo k převodu prostředků právě místní síť PNO.

Zaměstnanci těchto organizací jsou hlavně akademici, kteří se zabývají spíše abstraktními teoriemi a nemají žádné komerční zájmy. Na rozdíl od klanů v Hebronu jim nejde jen o moc v Ramalláhu, ale o „Palestinu“ jako celek. Páteří PNO jsou palestinské levicové organizace – Lidová fronta, Demokratická fronta a bývalá Komunistická lidová strana. Členové Fatahu v těchto PNO tvoří více než polovinu.

Politika PNO je silně protiizraelská. Mezi její nejvýznačnější představitele patří Mustafa Barghouti, hlava Palestinské národní iniciativy, a Riyad al-Maliki , ministr zahraničí PA. Oba se podílejí na četných protiizraelských aktivitách včetně kampaně BDS (Boycott, divestment, sanctions).

Evropa PNO podporuje, protože se domnívá, že z jejich řad vzejde nástupce Mahmúda Abbáse. Přála by si tedy někoho z místní palestinské „občanské společnosti“, a ne někdo z původních „Tunisanů“.

Koncem března 2016 se za evropské podpory konala v Ramalláhu velká uzavřená konference PNO, na kterou byli pozvání i dva zástupci PA. Jeden z nich uvedl, že PA uvažuje o vydání zákonů, které by omezily aktivity PNO. Důvodem je skutečnost, že PNO tvoří paralelní vládní struktury k PA a vykonávají práci spadající do kompetence PA, zaměstnávají pracovníky za lepších podmínek než PA a organizují proti PA veřejné aktivity.

Náblus (Šechem) – vláda anarchie

Přestože se Náblus snaží udržovat napojení na Ramalláh, probíhá v něm rozkladný proces. Převažuje anarchie a představitelé města začali otevřeně hovořit o demontáži PA ve prospěch kmenové konsolidace jako v Hebronu. Současně také začali vyhledávat kontakty s Jordánskem.

1. června 2016 neznámý útočník ostřeloval dům Ghassana Shak’a, jednoho z původně nekompromisních vůdců Fatahu, který byl v nedávné minulosti donucen rezignovat na svůj post ve vedení města. Je zajímavé, že se nikdo nepokoušel svalovat vinu na Hamás nebo na Izrael, ale převládalo přesvědčení, že za útokem stojí „agenti“ Fatahu. Nešlo přitom o první atentát na tohoto muže. Už dříve byl zavražděn jeho bratr Barack a někteří lidé se domnívají, že skutečným cílem vraha byl tehdy Shak’a a že si je atentátník pro podobnost s bratrem spletl.

Útok vyvolal bouřlivé reakce na facebookové stránce Náblusu, které poukazovaly na úporné boje uvnitř Fatahu. Přispěvatelé upozorňovali na ilegální zbraně v rukou gangů napojených na nejvyšší městské představitele, kteří si s jejich pomocí upevňují vlastní postavení a moc.

Anarchie má kořeny v dlouhodobém boji mezi velkými uprchlickými tábory Balata a Askar na jedné straně a městem Náblus na druhé. Oba uprchlické tábory se nacházejí přímo podél hlavního silničního tahu Náblusem a tak velmi významně ovlivňují dění ve městě. Proti nim stojí nevyhlášená federace starých aristokratických rodin, mezi které patří i rodina Shak’a. Podobně jako v Hebronu mají kontakty s Jordánskem, které představuje jejich ekonomickou základnu.

Ghassan Shak’a byl původně loajální prezidentovi PA Mahmúdu Abbásovi a snažil se o upevňování kontaktů s Ramalláhem. Doufal, že oficiální bezpečnostní složky PA ochrání město před uprchlickými tábory. Poté, co útok na jeho dům vyvolal v Ramalláhu minimální odezvu, změnil svůj postoj a přidaly se k němu i další osobnosti, které začaly upozorňovat na neutěšenou situaci ve městě. Když se jim nedostalo žádné reakce, zaujal Shak’a tvrdší postoj a prohlásil, že nezbude nic jiného, než aby vzali svou ochranu a právo do vlastních rukou za použití zbraní.

Ani poté Ramalláh nereagoval a Shak’a dospěl k závěru, že Fatah nadále neodpovídá jeho představám a že v příštích volbách bude proti němu kandidovat s vlastním seznamem kandidátů. Kritizoval rozhodnutí Fatahu ukončit bezpečnostní spolupráci s Izraelem a vyjádřil přesvědčení, že palestinská ekonomika je závislá na Izraeli a že je lepší s Izraelem jednat.

Ohlášení místních voleb na Západním břehu a v Gaze vyvolalo další pokus o atentát, ke kterému došlo 24. července 2016. Cílem útoku se stal Muhammad Jihad Dwekat, jen několik dnů poté, co oznámil svůj záměr kandidovat na starostu Náblusu jako nezávislý kandidát.

Velký podíl na násilnostech v Náblusu mají tzv. Mučedníci Al-Aksá (Aqsa Martyrs). Jedná se o militantní buňky přidružené k Fatahu založené v uprchlických táborech Jásirem Arafatem během druhé intifády. Podle zdrojů z Náblusu jsou v současnosti jejich hlavní činností kriminální aktivity. Do jejich „teritoria“ v táborech nezasahuje dokonce ani PA. „Mučedníci“ začali vycházet z hranic tábora do města, vymáhají od obchodníků poplatky za „ochranu“ a peníze na „národní zájmy“. Obchodují s drogami a bez váhání střílejí. Proto jim obyvatelé Náblusu říkají „takhikha“ – střelci.

Míra anarchie dosáhla takové úrovně, že podle některých představitelů Fatahu ohrožuje nejen PA, ale osud celého palestinského lidu. Využívá ji i Hamás a snaží se verbovat ozbrojené buňky pro teroristické útoky v Izraeli.

(V oněch dnech nebyl v [Náblusu] král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné…“ Soudců 17,6 Zdroj: Jerusalem Center for Public Affairs, www.jcpa.org. Podle původního textu zpracoval -lp-