„I řekl Hospodin Abramovi: ‚Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.’“ (Genesis 12:1–3)

Když Bůh povolal Abrahama, přidělil mu mimořádně odvážný úkol: ovlivnit všechny čeledi (v některých překladech též: rodiny) země: každý kmen, etnickou skupinu, komunitu, rodinu na naší planetě. To zahrnuje úplně všechny! Je málo lidí, kteří by pro svůj život přijali tak velké poslání.   

 

Abrahamův svět

Podle biblického příběhu se Abraham narodil asi dva tisíce let po stvoření Adama, prvního člověka, a žil v desáté generaci od potopy, k níž došlo v době Noemově. Všechny rodiny země byly v té době v krizi. Desátá kapitola Genesis uvádí, že Noe a jeho tři synové, Šém, Chám a Jefet spolu se svými manželkami, byli jediní, kde potopu přežili. Když vyšli z archy, obnovili na zemi rodiny a znovu zalidnili svět (Genesis 10:32).

Podle Písma Noe a Šém ještě žili, když se Abraham narodil. Noe zemřel, když bylo Abrahamovi 58 let (Gen 9:28), a Šém ho dokonce přežil (Gen 11:11). Abraham jako nejstarší syn svého otce byl patriarchou semitského klanu. Možná osobně slyšel vyprávění svého pra- pra- pradědečka Šéma, možná i Noema; příběhy o vzpouře lidstva proti Bohu a o zničující povodni, která nastala necelých 300 let před jeho narozením.

 

Ztracený ráj

Noe a Šém byli ještě žijícími svědky světa před potopou. Dříve, než Bůh zasáhl, žili lidé mnohem déle, téměř 1000 let. První lidé, Adam a Eva, měli osobní a pravidelný kontakt se svým Stvořitelem; v době, kdy přišel na svět Abraham, byla už tato výsada ztracena. Před potopou byl svět dokonalý: ze zahrady Edenu vytékala křišťálově čistá řeka a uprostřed zahrady byly dva tajemné stromy, strom života a strom poznání dobrého a zlého. Muž a žena nesměli z tohoto stromu jíst, ale ze všech ostatních stromů mohli jíst podle libosti.

Tento dokonalý svět se změnil, když do zahrady vstoupila zlá síla. Satan oklamal ženu a ona i se svým manželem se rozhodli pojíst ze stromu poznání. V důsledku své neposlušnosti přišli o přímý kontakt s Bohem. Adam a Eva byli navždy z ráje vyhnáni. Zemi zastínil temný mrak. Dopadal na všechno a všechny rodiny země pocítily satanův destruktivní vliv.

Adam a Eva se brzy stali první nefunkční rodinou, když jejich starší syn Kain zavraždil svého bratra Abela. Nedlouho poté opouštěli „synové Boží“ (padlí andělé) své nebeské příbytky, zakládali zvrácené rodiny s „lidskými dcerami“, a dali tak vznik stvořením, která Bible nazývá „bohatýry dávnověku“ (Gen 6:4). Bez přímého kontaktu se svým Stvořitelem bylo lidstvo stále více strháváno k destruktivnímu způsobu života. Bůh litoval, že člověka stvořil, a chtěl jej zničit (Genesis 6:7). Viděl však Noema, muže spravedlivého, který „chodil s Bohem“. Noe a jeho rodina nalezla milost u Hospodina a byla ušetřena zhouby.

Abraham však věděl, že i potomci těchto tří přeživších klanů se z dějin nepoučili a brzy začali stavět babylonskou věž. Podle jedné židovské tradice dokonce Abraham osobně pozoroval, jak jeho soukmenovci chtěli sami hledat nový ráj na zemi, nezávisle na Bohu. Se sobeckými ambicemi se snažili vybudovat vlastní říši, a proto je Bůh rozptýlil po celém světě. V důsledku takto přerušené komunikace některé z původních rodin ztratily kontakt se svými příbuznými. Tento Boží zásah vytvořil světové jazyky.

 

Naděje pro svět bez naděje

V době, kdy začíná Abrahamův příběh, žily rodiny ve světě bez naděje a budoucnosti. Abraham věděl, že i on patří k hříšným a zlomeným rodinám, které ztratily kontakt s Bohem a žily ve vzpouře proti němu. Všechno se změnilo v okamžiku, kdy Bůh do Abrahamova života zasáhl. Bůh se rozhodl, že z Abrahama vybuduje nový klan, vybere pro něj zemi, ve které bude žít, a bude jej zvláštním způsobem chránit. „Když ti budou lidé žehnat, já jim také požehnám,“ řekl. „A když na tebe zaútočí, budou mít co dělat se mnou.“ A pak přišlo to velké poslání: „Abrahame, v tobě dojdou požehnání veškeré čeledi/rodiny země.“

V každém ohledu to byl radikální bod obratu v dějinách lidstva. Apoštol Pavel jej považoval za první případ zvěstování evangelia Ježíše Krista: „Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy’.“ (Gal 3:8) Když Bůh povolal Abrahama, vytvořil také věčně platné povolání židovského národa. Ale hlavními příjemci tohoto povolání nebyli samotní Židé: naopak, toto povolání jim přineslo v průběhu dějin nepřátelství a pronásledování. Hlavním adresátem požehnání jsou „všechny rodiny země“. Abraham a jeho potomci se stali Božím nástrojem jak přinést světlo zpět do světa, který byl stále temnější.

Izrael byl od počátku pro národy světlem a cestou k vykoupení. Namísto nové potopy, která by pokryla zemi jako nástroj Božího soudu, zamýšlel nyní Bůh vytvořit proud vykoupení, který jednou způsobí, že „poznání slávy Hospodinovy“ bude pokrývat zemi jako vody (Iz 6). Bývalý ředitel ICEJ Malcolm Hedding to krásně vyjádřil ve svém spise Boží smlouvy: „Abrahámovská smlouva je smlouva o Božím rozhodnutí zachránit svět, a jako taková je nejzákladnější ze všech smluv.“

Touto smlouvou byl uveden do pohybu proces, který trvá dodnes. Prostřednictvím Abrahamových potomků jsme obdrželi Bibli (Řím 3:1) i to největší požehnání ze všech: Božího jediného syna, vykupitele světa, který byl zabit pro hříchy světa. Proto začíná evangelista Matouš své vyprávění „rodokmenem Ježíše Krista… syna Abrahamova“ (Mt 1:1). Země zaslíbená Abrahamovi, a zvláště Jeruzalém, se stala centrem, kde bylo realizováno veškeré požehnání Abrahamovy smlouvy. Zde byl náš spasitel Ježíš Kristus ukřižován, vzkříšen a odtud vystoupil na nebe. Zde byl vylit jeho svatý Duch. Z Jeruzaléma vyslal své učedníky, aby požehnali všechny rodiny země. A do Jeruzaléma se Kristus jednoho dne vrátí.

Konečným cílem tohoto abrahámovského požehnání je přivést padlé lidstvo zpět do Boží přítomnosti a umožnit mu znovu přístup do ráje. Jako Adam, i my budeme jednoho dne žít v zahradním městě zvaném Jeruzalém. Stejně jako v Edenu z něj budou vytékat řeky a v jeho středu bude strom života. Ovoce stromů bude přinášet uzdravení národům a rozbitým rodinám země, a Bůh sám bude neustále přítomen (Zj 22). Je zajímavé, že právě tato vize nebeského Jeruzaléma udržovala Abrahama na cestě a dodávala mu síly: „a [Abraham] upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh“ (Heb 11:10).

Abraham měl neobyčejně širokou představu o svém povolání. Ačkoli dobře věděl, jak rodiny země ztratily přístup do ráje, viděl už jejich obnovu, podobně jako Jan o dva tisíce let později: „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: ‚Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi’“ (Zj 7:9–10).

 

Předzvěst nebe

Toto velké povolání pro „všechny rodiny země“ se týká každého. Vy všichni i se svými rodinnými příslušníky jste ideálními kandidáty pro Boží požehnání, bez ohledu na to, jakou máte minulost. Cena potřebná pro návrat k Bohu už byla zaplacena největším synem Abrahamovým, Ježíšem Kristem. Stačí to vírou přijmout.

Všechny rodiny země si tak mohou uvědomit, že toto požehnání k nim přišlo prostřednictvím fyzických potomků Abrahamových, izraelského národa. Žádný jiný národ nebyl tak pronásledován a nenáviděn. Proto nás Pavel nazývá dlužníky Židů a vyzývá nás, abychom jim na oplátku žehnali.

Významným znamením budoucího vykoupení je svátek stánků. Naše oslava nese letos název „Všechny rodiny země“ a připomíná nám tak Abrahamovo požehnání. Prorok Zachariáš viděl, jak „čeledi/rodiny země putují do Jeruzaléma slavit slavnost stánků“ (Zach 14:16-17). Už mnohokrát mi lidé na oslavách v Jeruzalémě řekli, že je to pro ně „jako předzvěst nebe“. Kdo přijde do Jeruzaléma, jako by přišel domů. Jeruzalém nás spojuje jako žádné jiné místo na zemi, a to jak s naší minulostí, tak především s naší budoucností.

Ať jste požehnáni požehnáním Abrahamovým. Těším se na setkání s mnohými v Jeruzalémě, kam jsou zvány všechny rodiny země.

 

Dr. Jürgen Bühler je výkonný ředitel ICEJ; přel. -mk-

Obry jsou v čísle July-August