Největší vojenské vítězství izraelského letectva otevřelo cestu k rozpadu Sovětského svazu

V letošním roce se v Izraeli připomíná 34. výročí tzv. první libanonské války. V této souvislosti vyšel v listu Jerusalem Post článek popisující jednu výjimečnou operaci. Zmiňuje také zajímavou souvislost s Českou republikou.

V roce 1992, krátce po pádu Železné opony, navštívil Českou republiku generál David Ivri, generální ředitel ministerstva obrany a bývalý velitel izraelského letectva. „Zástupce náčelníka českého generálního štábu mi vyprávěl, že v roce 1982, když pobýval v Moskvě, se dozvěděl, že zničení syrských protiletadlových baterií země-vzduch (SAM) sovětské výroby se stalo katalyzátorem pro perestrojku v Sovětském svazu. Do té doby měli Sověti za to, že Západ není schopen proti těmto raketovým systémům obstát. To bylo nyní vyvráceno a vrhlo pochybnosti na sovětské schopnosti obecně, a zvláště na jejich vojenské systémy.“

Český představitel měl na mysli operaci izraelského letectva s kódovým označením Krtonožka 19, která se stala největším vojenským úspěchem Izraele v první libanonské válce v roce 1982. Sovětské baterie SAM byly tenkrát poprvé zničeny pouze ze vzduchu, aniž by do bojů zasáhla pozemní vojska. Izraelští letci zlikvidovali 9. června 1982 během dvou hodin 15 z 19 baterií umístěných v libanonském údolí Bikáa a přitom ještě sestřelili 90 nepřátelských letadel.

Tato operace, jejíž detaily dodnes nebyly odtajněny, byla možná ještě úspěšnější než slavný letecký úder na počátku Šestidenní války, během něhož Izrael prakticky zlikvidoval syrské i egyptské letectvo. Žádná jiná armáda nikdy nic podobného nedokázala. Od té doby vešla tato taktika do učebnic a nyní ji využívá například i americké letectvo při zásazích proti islámskému státu.

Úspěšná taktika se začala rodit uprostřed debaklu za jomkipurové války v roce 1973. Tehdy umístili Egypťané baterie SAM u Suezského kanálu a izraelská letadla se proti nim nedokázala bránit. „17. října byly vyslány čtyři stíhačky k útoku na SAM; všechny byly zasaženy a ztratili jsme šest pilotů,“ vzpomíná plukovník Eliahu Jicchaki, který tehdy velel divizi elektronického boje izraelské armády. „Letectvo zastavilo všechny operace a velitelé hledali řešení u naší divize. Následující operace Louskáček 23 byla plně synchronizovaná s námi. Letadla letěla vysoko, zasáhla cíle a bezpečně se vrátila. To byl počátek revoluce.“

Po válce začala velká reorganizace letectva. Podplukovník Amos Amir popisuje, že bylo rozhodnuto vybudovat řídicí centrum pro útoky na baterie SAM. „Velitel operace seděl na této židli a všechny informace o umístění baterií ze všech možných zdrojů se sbíhaly u něj v reálném čase. Podle nich jsme pak směrovali naše stíhače, aby věděli, kam mají mířit.“

Museli se vypořádat s tím, že Egypťané baterie neustále přemisťovali. „Dostali jsme zprávu o jejich umístění, ale než naši piloti dosáhli udaných souřadnic, SAM už tam nebyly,“ vzpomíná Amir. „Ještě za Šestidenní války by to nebyl problém – když se jednalo o letadlo nebo tank, vždycky ho bylo možné najít někde poblíž.“

Tým pracoval také na vytvoření kontrolního systému, který by umožnil přesně sledovat výsledky jednotlivých náletů a neohrozil přitom letadla tím, že by se musela příliš přiblížit k nepříteli. A tak během devíti let mezi jomkipurovou válkou a konfliktem v Libanonu se izraelské armádě podařilo vybudovat prvotřídní letectvo s fenomenální komunikační sítí, která udržuje vzájemný kontakt mezi jednotlivými svými složkami. Přezdívky „periskop“ a „společný zpěv“ naznačují, jak dobře byly jednotlivé složky vzájemně propojeny a přitom sdílely společný cíl. Každá dostala svou roli, ale zároveň dokázala spolupracovat na dosažení společného cíle.

Když první libanonská válka 6. 6. 1982 vypukla, letectvo mělo k dispozici takové zpravodajské informace, že přesně vědělo, kde se v který okamžik nacházejí nepřátelské cíle. Navíc dokázalo narušit syrské elektronické komunikace a mělo k dispozici elektrooptické řízené rakety, které mohly zasáhnout protiletecké baterie ze vzdálenosti až 40 km.

Válka vypukla poté, co 4. 6. 1982 teroristé na pokyn Abu Nidala, který žil v Iráku a nebyl členem OOP, zastřelili izraelského velvyslance v Británii Šlomo Argova. Premiér Menachem Begin vzápětí podlehl tlaku ministra obrany Ariela Šarona a náčelníka generálního štábu Rafaela Eitana a schválil operaci proti OOP v jižním Libanonu. Měla mít omezený rozsah a zasáhnout jen do hloubky asi 40 kilometrů od izraelské hranice.

Ale Šaron a Eitan měli jiné plány. Chtěli získat pod kontrolu východní Libanon až po silnici Bejrút – Damašek a vyhnat odtamtud Syřany, aby ochránili maronitské křesťany, kteří byli spojenci Izraele. K tomu potřebovali záminku. Ta přišla třetího dne konfliktu, když jednotka generála Dana Vardiho zaútočila na syrské pozice jižně od Džebel Baruch. Nacházely se tam dva prapory syrských tanků, dva prapory pěchoty a dvě divize Fatahu. Syřané narychlo povolali posily a Šaron, aniž informoval Begina, souhlasil s přivoláním letectva, které lokalitu bombardovalo. Vardi základnu dobyl a zničil přitom 32 syrských tanků. Letectvo sestřelilo čtyři syrské stíhačky. V odpověď přemístili Syřané pět nových protileteckých baterií SAM 6 z jižních Golanských výšin do Libanonu, kde jich měli rozmístěných už 14.

Nyní přišel čas na operaci Krtonožka. Všechna letadla, která se jí účastnila, dostala avízo teprve krátce předem. Byla rozdělena na dvě skupiny: jedna měla útočit na syrská letadla, druhá si měla vzít na mušku baterie SAM na zemi.

V deset hodin dopoledne začal brífink. Jako první promluvil kapitán Doron Dovrat, který dobře znal nejen umístění baterií, ale také libanonský terén. Každé letadlo mělo dvě elektrooptické přesně naváděné rakety, každou o hmotnosti jedné tuny a ceně milion dolarů. Podle zásady redundance měli navigátoři za úkol zasáhnout každou baterii čtyřmi raketami. Dovrat zopakoval plán, zvláště detaily důležité pro navigátory, kteří se na tuto misi připravovali celé roky.

Poté přišel na řadu generál Avi Barber, velitel stíhací perutě, která měla zaútočit na baterie. Když domluvil, odhodil ukazovátko, jímž ukazoval cíle na mapě, a dramaticky prohlásil: „Každý z vás má teď na bedrech obrovskou zodpovědnost. Naučili jste se létat a dostali jste všechny potřebné nástroje. Teď to proveďte!“

Operace byla odložena na 13. hodinu, pak ještě o hodinu. V 13:45 letadla jedno po druhém odstartovala, zachovávajíce rádiový klid. „Sledovali jsme naplánovanou trasu podél moře, až jsme uviděli libanonské pobřeží,“ vypráví Barber. „Když jsme byli 32 km od první baterie SAM, identifikovali jsme cíl. Ještě jsem se trochu přiblížil, abych si byl jist, že střela cíl zasáhne, a pak raketu vypustil. Nejprve letěla automaticky, pak Dovrat převzal řízení a nasměroval ji na cíl. Náhle nám kontrolní centrum hlásilo „Alfa“, což znamenalo zásah. Uvědomil jsem si, že se právě stalo něco historického. Na první pokus jsem zasáhl cíl.“

Trvalo to jen 110 minut a 15 z 19 baterií bylo zničeno.

Velitel operace Sella se rozhodl, že ji ukončí, aby neohrozil životy pilotů. Čtyři zbývající baterie byly stejným způsobem zneškodněny o den později. Celkem bylo při operaci Krtonožka sestřeleno ještě 97 syrských letadel, aniž by byl zasažen jediný izraelský stroj. Izraelské letectvo zcela vyřadilo syrské protiletecké baterie a získalo neomezenou kontrolu nad vzdušným prostorem.

Ačkoli se od té doby v taktice vedení války mnoho změnilo a často se vede asymetrický boj s raketami země-země, jak předvádí Hamás v Pásmu Gazy nebo Hizballáh v Libanonu, poučení z operace Krtonožka 19 zůstává důležitou strategií v izraelské obraně.


Hannah Hochner, Jerusalem Post; přel. –mk- (kráceno)