Úvod k novému pohledu na Pavla
Dr. Samuel Tedder
Teologická rozprava na Jeruzalémském summitu se soustředila především na nové formy teologie náhrady a na to, jak na ně reagovat. Jedním z nejdiskutovanějších teologických hnutí posledních padesáti let je takzvaný „nový pohled na Pavla“ (NPP), který má blízko k myšlenkám teologie náhrady. Dr. Samuel Tedder přednesl stručný a vyvážený úvod k této vlivné myšlenkové škole, vysvětlil jak její silné stránky, tak i vliv na to, jak dnes křesťané vnímají Izrael.
Pochopili křesťané chybně apoštola Pavla i judaismus?
Po staletí byl judaismus často vykreslován jako náboženství zákonného dogmatismu, v němž se člověk snaží zasloužit si spásu poslušností Zákonu. Křesťanství bylo naproti tomu prezentováno jako náboženství milosti. Práce E. P. Sanderse ze 70. let 20. století tento obraz zpochybnila. Sanders na základě studia židovské literatury z období Druhého chrámu tvrdil, že na judaismus je lepší nahlížet jako na smluvní vztah, jehož počátky spočívají v Boží milosti. Poslušnost Zákonu nebyla cestou k uzavření smlouvy, ale způsobem, jak žít v jejím rámci. Tato teze se stala jedním ze základních poznatků, o než se opírá „nový pohled na Pavla“.
Další klíčovou postavou byl švédský teolog Krister Stendahl, který zpochybnil, že se Pavlova nauka o ospravedlnění zabývala především špatným svědomím jednotlivců. Namísto toho tvrdil, že apoštol Pavel se zaměřil na vztah mezi Židy a pohany a na otázku, kdo patří k Božímu lidu úmluvy.
Tyto myšlenky dále rozvinul James Dunn. Tvrdil, že Pavlův výraz „skutky zákona“ se nevztahoval na lidské úsilí obecně, ale na konkrétní znaky židovské identity, jako je obřízka, stravovací předpisy a dodržování šabatu. Tyto zvyky odlišovaly Židy od pohanů a vymezovaly společenství úmluvy.
Podle Dunna se apoštol Pavel nestavěl proti dobrým skutkům, ale proti požadavku, že pohané mají přijmout znaky židovské identity, aby mohli patřit k Božímu lidu. Určujícím znakem členství ve společenství úmluvy se tak stala víra v Mesiáše.
N. T. Wright Dunnův přístup dále rozvinul tím, že zasadil apoštola Pavla do širšího kontextu dějin Izraele. Tvrdí, že dějiny Izraele zůstávají ve stínu exilu až do příchodu Mesiáše. Ježíš svou smrtí a vzkříšením obnovil smlouvu, naplnil dějiny Izraele a otevřel požehnání zaslíbená Abrahámovi pro všechny národy.
Na tomto vývoji je mnoho pozitivního. „Nový pohled“ pevně zasazuje apoštola Pavla do židovského kontextu. Zdůrazňuje význam izraelských Písem a napravuje nespravedlivé karikatury judaismu. Připomíná nám, že spasení není pouhou individuální zkušeností, ale účastí na Boží rodině úmluvy.
Důležité otázky však přetrvávají
Některá vyjádření „nového pohledu“ chápou dějiny Izraele tak, že dosáhly svého vrcholu v Kristu, a to takovým způsobem, že etnický Izrael již nehraje v Božích záměrech zvláštní roli. Izrael je nově vymezen těmi, kteří věří v Krista, spolu s pohany, kteří jsou začleněni do rodiny úmluvy.
To nabývá na významu zejména při čtení listu Římanům (v. 9–11). Pokud chápeme Izrael především jako nově definované duchovní společenství, může Pavlovo očekávání ohledně budoucnosti Izraele snadno ztratit národní a historický rozměr.
Užitečnou korekci takového pohledu nabídl novozákonní badatel John Barclay. Barclay tvrdí, že určujícím rysem Pavlovy teologie je Boží nezasloužená milost; to znamená milost udělená bez ohledu na to, zda jsou jí její příjemci hodni. Boží milost povolala Abraháma, utvořila Izrael a otevřela úmluvu pohanům.
Z tohoto pohledu není Boží věrnost vůči Izraeli překážkou evangeliu, ale projevem samotné podstaty milosti.
Právě proto je Pavlova metafora o olivovníku i nadále tolik důležitá. Pohané jsou naroubováni na strom Izraele, nenahrazují však jeho přirozené větve. Kořenem, který živí jak Židy, tak pohany, je milostivé Boží povolání. Boží dary a povolání jsou neodvolatelné, protože nespočívají na lidských zásluhách, ale na Boží věrnosti. A pokud jde o spasení celého Izraele, existuje budoucí naděje, že Bůh spasí celý Izrael, což znamená etnický Izrael, který byl stvořen Božím milosrdenstvím, je udržován v Božím milosrdenství a bude uzdraven ze svého částečného zatvrzení Božím milosrdenstvím v Kristu.
„Nový pohled na Pavla“ správně vybídl církev, aby četla dopisy apoštola Pavla pozorněji v kontextu jeho židovského světa. Jakékoli čtení však musí také počítat s Pavlovým neochvějným přesvědčením, že Bůh svůj lid nezavrhl. Stejná milost, která vítá národy do úmluvy, je milostí, která udržuje Boží sliby dané Izraeli.
Rev. Dr. Samuel Tedder je biblický badatel, pastor a misionář z Finska. Doktorský titul v oboru novozákonních studií získal na Durhamské univerzitě ve Velké Británii (2018).