Církev v bublině
Dr. Jürgen Bühler
Jen několik dnů předtím, než měli Židé v Izraeli oslavit svátek purim, začala současná válka s radikálním íránským režimem. Mnoho purimových oslav se nakonec konalo v protiraketových krytech, zatímco Izrael doufal, že novodobí Hamanové – militantní íránští ajatolláhové – budou svrženi.
V knize Ester je purim popsán jako jedna z největších spásných událostí v Bibli. Kolem roku 470 př. Kr. byla celá židovská populace v Persii odsouzena ke zničení na základě poštvávání ničemného Hamana, který zastával důležitou pozici na dvoře krále Achašveróše (Xerxa). Nová královna, Ester, sehrála důležitou úlohu tím, že informace o úkladech přednesla králi. Podnítil ji k tomu její bratranec Mordokaj, který na dvoře rovněž sloužil jako vysoce postavený úředník.
Abyste mohli tento příběh patřičně ocenit, doporučuji vám přečíst si celou knihu Ester. V příběhu dochází k zázračnému obratu, během něhož Židé přežili a ti, kteří usilovali o jejich zničení, byli sami zahubeni.
Zvláště čtvrtá kapitola líčí, jak se královna Ester, pohroužená do přepychu královského dvora, změnila v odvážnou ženu ochotnou riskovat vše pro záchranu svého národa.
Královna v bublině
Čtvrtá kapitola začíná hrozivým popisem zoufalé situace perských Židů. „Židé [konali] veliké smuteční obřady“ (Est 4,3) a mnoho z nich, včetně Mordokaje, se obléklo do žíněného roucha a sypali si hlavu popelem jako veřejný znak žalu. Mordokaj tím porušil veškerou etiketu královského dvora. Když to královna Ester uslyšela, okamžitě poslala Mordokajovi zprávu.
Překvapivě se zdá, že si nebyla vědoma neutěšené situace, v níž se její židovští krajané nacházeli. Bratranci poslala posly s novým oblečením. O Mordokajovi, předním úředníkovi na královském dvoře, se vědělo, že je příbuzný královny. Vypadá to, že Ester se zprvu styděla za jeho zevnějšek a nutila ho převléci se opět do šlechtického oděvu. V sázce byla Esteřina pověst – zvláště vzhledem k tomu, že ji král po třicet dní nezavolal (Est 4,11). Bratranec budící pohoršení byl to poslední, co potřebovala.
Královna Ester zřejmě v paláci žila ve společenské a politické bublině, neměla ani ponětí o nebezpečí hrozícím židovskému národu.
Mordokaj se této bublině postavil tím, čemu dnes říkáme „informační kampaň“ – seznámil královnu se vším, co se v království děje.
„Mordokaj mu oznámil všechno, co ho potkalo, i obnos stříbra, které Haman slíbil odvážit do královských pokladů za židy, aby byli zahubeni. Dal mu také opis vydaného zákona o jejich vyhlazení, který byl vydán v Šúšanu, aby jej ukázal Ester a oznámil jí to, též aby jí vyřídil příkaz, ať vejde ke králi prosit ho o milost a přimluvit se u něho za svůj lid.“ (Est 4,7–8)
Mordokaj předložil Ester fakta. Přeneseno do dnešní situace, zpravil ji o nesmírném množství peněz, které íránská a katarská vláda poslaly nejrůznějším teroristickým sítím, a o záměru Hizballáhu a Hamásu vymazat Izrael z mapy. Informoval ji také o rychlém nárůstu antisemitismu po celém světě a o tom, jak se další a další vlády obrací k Izraeli zády.
Naléhal na ni, aby využila svého vlivu na krále – aby mu přednesla tyto informace a požádala ho o změnu přístupu.
Posouzení rizika
Ester posuzovala, jaké riziko jí hrozí. Začala chápat vážnost situace. V zásadě pravděpodobně souhlasila s tím, že se něco musí podniknout. Nicméně řekla Mordokajovi, že riziko je příliš velké. Před krále se nedalo jen tak předstoupit bez vyzvání. Kdokoli porušil tento protokol, čelil trestu smrti – dokonce i sama královna. Navíc si Ester nebyla jista svým postavením, protože král ji nezavolal celý měsíc.
Usoudila, že jít ke králi je příliš nebezpečné. Tuto zprávu poslala Mordokajovi.
Naprostá oddanost
Následuje nejslavnější pasáž ze svitku Ester… Mordekajova poslední výzva: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Est 4,13–14)
Mordokaj řekl královně, že Izrael a židovský národ nejsou závislé na její podpoře. Budeš-li mlčet, osvobození přijde odjinud. V tomto smyslu mluví Písmo o budoucnosti Izraele jasně: „Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: ‚Jestliže přestanou tato ustanovení přede mnou platit, je výrok Hospodinův, také potomstvo Izraele nebude přede mnou už ani pronárodem po všechny dny.'“ (Jr 31,35–36).
V sázce nebylo přežití Izraele, ale Esteřino vlastní. „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, …ty a dům tvého otce zahynete.“ (Est 4,14).
Tato slova pronikla až k Esteřině srdci. Reagovala prosbou o třídenní půst a odhodlala se předstoupit před krále. Odvážně pronesla: „Mám-li zahynout, zahynu.“
Jejím rozhodnutím začal rychlý proces záchrany a vykoupení Židů. Příběh královny Ester však můžeme číst i jako působivé podobenství pro naši dobu.
Církev v bublině
Podobně jako královna Ester i mnoho křesťanů a církevních sborů dnes žije v bublině. Vlastně takto žijeme všichni. Přirozeně tíhneme k tomu, soustředit se na vlastní obtíže a církevní projekty a unikají nám problémy odvíjející se kolem. Esteřina hlavní starost mohla být, že ji král po třicet dní ignoroval.
V květnu roku 1944 napsal německý duchovní Dietrich Bonhoeffer z cely v nacistickém vězení: „Naše církev, po tom, co celé roky bojovala pouze o vlastní přežití, jako by to byl vlastní cíl, není schopna přinést lidstvu a světu usmíření a spásu.“
Uvědomujeme si, že v mnoha evropských státech statistiky ukazují, že Židé jsou terčem více zločinů z nenávisti než jakákoli jiná skupina – a ten rozdíl je opravdu velký! Ve spořádaných zemích jako Dánsko a Norsko jsou Židé terčem zločinů z nenávisti třicetkrát častěji než kterákoli jiná skupina. V mnoha městech ve Velké Británii pořádají aktivisté takzvané „průzkumy“, chodí k lidem domů a ptají se, zda by bojkotovali Izraeli, nebo jestli by podpořili palestinský stát. Odpovědi jsou zaznamenány spolu s adresou tázaných, což v židovských komunitách zasévá velký strach.
V Německu i dalších zemích Evropy se znovu přepadají synagogy a útočník v Austrálii nedávno střílel na Židy slavící na pláži chanuku. Nemluvě o neustálých vzteklých protiizraelských protestech, které se konají po celém světě.
Nenávist k Židům dosáhla úrovně srovnatelné s počátečními roky nacistického Německa. Bohužel, stejně jako v 30. letech minulého století, mnoho církevních sborů pokračuje, jako by se nic nedělo. Musíme prosit Pána, aby zničil bublinu kolem našich životů a církví, abychom si uvědomili, jak naléhavá doba nastala.
Může nás zlákat myšlenka zůstat lhostejní, protože většina Židů nejsou křesťané, a tak „k nám nepatří“. V eseji z roku 1933 s názvem Církev před židovskou otázkou Bonhoeffer napsal: „Církev má bezvýhradnou povinnost k obětem z jakékoli společenské skupiny, dokonce i když nepatří ke křesťanskému společenství.“
Mordokaj zahájil „informační kampaň“, aby královnu zpravil o nebezpečí, které hrozí jejímu lidu. Ze stejného důvodu pořádá Křesťanské velvyslanectví v červnu Jeruzalémský summit, který nabídne duchovním, vedoucím představitelům, teologům i laikům nástroje, s jejichž pomocí budou moci kázat o Božích záměrech s Izraelem. Sledujte prosím písemné výstupy z tohoto summitu, které vám budou k dispozici.
Nové posouzení rizika
Královna Ester nejprve nebyla ochotna čelit důsledkům svého jednání. Riziko předstoupit před krále bez vyzvání bylo jednoduše příliš velké. Musíme se sami sebe ptát: Jsme ochotni čelit důsledkům svého jednání?
Dva sbory v Evropě byly nedávno kvůli vyhrůžkám zvenčí nuceny zrušit velkou konferenci Křesťanského velvyslanectví, která se měla konat na jejich půdě. Oba sbory podporují Izrael, ale zdálo se jim, že riziko bylo příliš velké na to, aby uspořádali akci související s Izraelem. Z některých poboček ICEJ přicházejí zprávy o tom, že duchovní je stále zvou, ale v soukromí říkají: „Děkuji, že jste přišli do mého sboru, protože já už o Izraeli nemohu mluvit.“ Podlehli tlaku a zvolili mlčení.
Záležitost nakonec směřuje k jádru Ježíšova povolání učedníků. Ježíš varoval své učedníky, aby „spočítali, co je bude stát,“ když Jej budou následovat (L 14,25–33). Varoval před nerozhodností a říkal, že lidé, kteří položí ruku na pluh, ale ohlížejí se, nejsou způsobilí pro Boží království (L 9,62). Dokonce ani rodinné vazby nesmí stát mezi námi a Božím povoláním (L 14,26). Jít za Ježíšem může dokonce vyžadovat ochotu ztratit pro Něj život (Mk 8,35).
Přesně takové bylo Esteřino svědectví: Mám-li zahynout, zahynu. Není to fatalismus, ale nejzazší odevzdání se a poslušnost Božímu povolání.
Co je v sázce?
Mordokajova slova k Ester nenechávají prostor pochybám. V sázce nebylo přežití Izraele, ale její vlastní. Poučením pro nás může být případ Německa. Před druhou světovou válkou bylo Německo známo pro hluboké křesťanské dědictví – jako země reformace a pietismu. Postavy jako Luther, Zinzendorf, Bengel a další významně ovlivnily celý svět. Přesto když se Hitler dostal k moci, většina církevních sborů se rozhodla mlčet a mnohé z nich se dokonce přidaly k nacistickému hnutí. Dnes většina kostelů v Německu zeje prázdnotou a církevní sbory postrádají duchovní životaschopnost.
Varování: „ty a dům tvého otce zahynete“ může být reálnější, než si uvědomujeme.
Jak si stojí církevní sbory v naších zemích? Modleme se za ně.
Poslední myšlenka o Mordokajově výzvě Ester: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Est 4,14)
Tato věta ke mně nedávno promluvila jinak než doposud. Mordokaj neřekl: „Tak praví Pán,“ ale jednoduše: „Kdo ví…“ Nebyl skálopevně přesvědčen o výsledku, přesto naléhal na Ester, aby se odhodlala k činu. A Ester šla za králem, přestože nevěděla, jak to dopadne.
Připomíná mi to tři muže v Babylonu, kteří králi Nebúkadnesarovi řekli, když jim hrozil rozpálenou pecí:
„Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Da 3,17–18)
Náš Bůh nás může zachránit, a také nás zachrání – ale i kdyby to neudělal, přesto se neskloníme.
Stojíme na prahu doby, kdy před církví opět vyvstala židovská otázka. Co uděláme tváří v tvář zlu, které Židům hrozí?
Modlím se za to, aby mnozí našli odvahu rozhodně se zastat našich židovských přátel – stát při nich, protože:
jsou Ježíšovými příbuznými (Mt 1,1);
dali nám Boží slovo (Ř 3,2);
Ježíš řekl, že spása přijde ze Židů (J 4,22);
apoštol Pavel prohlásil, že jsou milováni kvůli svým otcům (Ř 11,28);
jsme jejich dlužníci (Ř 15,27) a
jednoduše proto, že jsme povoláni jim žehnat (Gn 12,3).
Mohl bych uvést mnoho dalších důvodů, ale v konečném důsledku je to prostě proto, že je to správné. Prohlášení „mám-li zahynout, zahynu,“ můžeme vnímat jako prohlášení víry z dávných dob, má však nesmírný význam i pro dnešek.
Dr. Jürgen Bühler je prezident Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém. Překlad: Tamara Bláhová