Foto: Ram Mendel
Nátan Ščaranskij mluví o návratu železné opony
List Jerusalem Post uveřejnil koncem července rozhovor s Nátanem Ščaranským, vedoucím Institutu pro studium globálního antisemitismu a politiky. Ščaranskij zastával ministerské funkce v několika izraelských vládách a v letech 2009–2018 sloužil jako vedoucí Židovské agentury. Je též členem poradního výboru Památníku holocaustu Babij Jar v Kyjevě.
Ščaranskij se narodil ve městě Stalino (dnešní Doněck) na Ukrajině a vystudoval matematiku v Moskvě. Poté, co mu v roce 1973 byla zamítnuta žádost o vystěhování do Izraele, stal se disidentem a vůdcem hnutí tzv. refusniků, převážně Židů, kteří se domáhali povolení opustit SSSR. V roce 1977 byl zatčen a odsouzen za velezradu a špionáž. V sovětských vězeních strávil devět let a v roce 1986 byl vyměněn za sovětského špiona a stal se občanem Izraele.
Následuje zkrácený překlad rozhovoru pro Jerusalem Post.
JP: Nejprve se vás chci zeptat na váš nedávný post na Facebooku, kde jste v podstatě vyzval ruské Židy, aby neváhali a opustili Rusko co nejdříve. Proč si myslíte, že je to právě teď tak urgentní? A jak vážná je celá ta záležitost s Židovskou agenturou [která je vyšetřována ruskými orgány]?
Ščaranskij: Můj výrok se týkal vývoje kolem Židovské agentury. Je pravda, že jsem napsal, že ti, kdo už se rozhodli odejít a mají tedy v principu zájem uskutečnit aliju, by neměli své rozhodnutí odkládat. Vždy se řídím zásadou, že nikoho k odchodu nenutím, to rozhodnutí je vždy velmi osobní. Ale jsem samozřejmě pro, a pokud se rozhodnou, neměli by si říkat: počkám ještě rok, ještě měsíc, teprve po zkouškách a podobně. Situace v Rusku se dramaticky mění. Za posledních pár měsíců bylo uskutečněno více kroků k obnovení železné opony než za posledních několik let a to jediné, co ještě zbývá, je svobodná emigrace. Ale kdo ví, jak dlouho to vydrží. Fakt je, že alija z Ruska dramaticky vzrostla. Myslím, že alija z Ruska bude nejmíň třikrát tak velká jako z Ukrajiny. Je to přesně výsledek toho, že Židé cítí nebezpečí, vnímají, jak se společnost rychle mění, a nechtějí zůstat uvězněni za železnou oponou. Vyzývám každého, kdo o tom uvažuje, aby se rozhodl rychle.
JP: Zmiňujete železnou oponu. Opravdu si myslíte, že se vrací? A co je podle vás za současným vyšetřováním Židovské agentury v Rusku? Proč se k tomu Rusko rozhodlo právě teď?
NŠ: Co se týče Židovské agentury, zákony a novely schválené v posledních letech se netýkaly přímo jí. Mnoho mezinárodních organizací už bylo uzavřeno nebo z Ruska odešlo kvůli posledním drakonickým opatřením, která de facto ruší svobodu projevu. Lidé jsou kriminalizováni, když řeknou něco, co se úřadům nelíbí. Začíná být velice problematické udržovat jakékoli kontakty a neporušit přitom zákon. K tomu všemu došlo v posledních měsících. Také si vezměte, jak se v posledních letech bojuje proti všem druhům opozice. Úřady požadují, aby informace o ruských občanech nebyly uchovávány v cizině, a mnoho podobných požadavků, na které Židovská agentura nemůže přistoupit. Ale donedávna to bylo tak, že s námi Rusové o tom čas od času mluvili, asi před pěti lety jsme s nimi vedli spor, ale nepoužívali to jako páku, aby vyvinuli tlak na Izrael.
Mezitím se vztahy mezi Ruskem a světem v posledních měsících změnily kvůli barbarské ruské agresi. Rusové se dostali do ohromné izolace a hledají cesty, jak na různé země tlačit, aby tuto izolaci oslabili. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se rozhodli své nesrovnalosti s Židovskou agenturou zveřejnit, ba co víc, pohrozit uzavřením Židovské agentury [v Rusku].
Doporučuji, abychom otázku fungování Židovské agentury oddělovali od otázky ruské agrese. Máme vzájemné zájmy. Naším zájmem je, aby Židovská agentura mohla pokračovat ve své velice důležité práci v Rusku. Nemůžeme splnit všechny nové požadavky, které byly vzneseny na různé organizace. Samozřejmě, že shromažďujeme informace a posíláme je do Jeruzaléma. Jsou to informace o občanech, kteří chtějí posílit své židovství a odjet do Izraele. Rusko má také své zájmy. Jestliže dnes většina mezinárodních organizací už Rusko opustila a jestliže mi Putin před dvaceti lety říkal, že židovské organizace jsou dobrý most mezi Ruskem a vnějším světem, pak dnes zůstáváme jedním z posledních takových mostů, které mohou Rusko propojit s židovskými komunitami. Takže je to i v jejich zájmu. My jsme připraveni diskutovat o tom, jak můžeme své zájmy vzájemně chránit. Ale to by v žádném případě nemělo ovlivnit náš principiální morální postoj, který odsuzuje barbarskou agresi Ruska proti Ukrajině.
JP: Pokud bude Židovská agentura uzavřena, což se může stát, bude to znamenat problémy pro Židy v Rusku?
NŠ: Samozřejmě, vznikne mnoho technických problémů. Co je ještě nešťastnější, pravděpodobně to ohrozí řadu úspěšných projektů na posílení židovské identity, jako jsou cesty do Izraele nebo program Naale, při němž se středoškoláci dostanou do Izraele dříve než jejich rodiče, a podobně. Ale chci říci, že to nebude konec ruské alije ani konec spojení mezi ruskou židovskou komunitou a Izraelem. Máme dlouholeté zkušenosti s úspěšnou podporou alije i v dobách, kdy neexistovala v Rusku Židovská agentura ani izraelští diplomaté. Bylo by smutné, kdybychom se měli k těmto zkušenostem vrátit, ale budeme-li muset, tak to uděláme. Nemyslím si, že se alija z Ruska zastaví, ale rozhodně doporučuji těm, kdo už se v podstatě rozhodli, že jejich budoucnost není v Rusku, aby neváhali.
JP: Doporučujete, aby izraelská vláda byla vůči Rusku pevná a odporovala mu. Myslíte, že si Izrael může dovolit riskovat zaujetí silnější pozice, zejména s ohledem na křehkou situaci v Sýrii?
NŠ: Je velmi nešťastné, že Západ v okamžiku slabosti dovolil Putinovi, aby ovládl nebe nad Sýrií. Obě události vlastně začaly ve stejné době, asi před osmi lety. Ruští vojáci přišli do Sýrie a vytvořili si tam základny a současně začala válka proti Ukrajině. Tehdy Putin dospěl k závěru, že Západ je velmi slabý, poté, co se Obama rozhodl, že nebude reagovat na použití chemických zbraní v Sýrii.
Je velmi důležité, aby Izrael dosáhl nějaké strategické domluvy s Ruskem, že se nebude plést do našich útoků na íránské základny. Současně je třeba říct, že pokud si někdo myslí, že Rusko na takovou strategickou dohodu přistoupí pouze proto, že Izrael respektuje nebo že Putin má sympatie k Židům, je velice naivní. Znám Putina osobně a vím, že je na ruského vůdce jedinečný v tom, že má k Židům velmi pozitivní vztah. Ale vím také, že když jde o jeho strategické mocenské zájmy, nic ho nezastaví. I když mi mnohokrát říkal, že „naše zbraně nebudou nikdy použity proti izraelským vojákům“, když došlo v roce 2006 k Druhé libanonské válce, ruské Kornety [řízené protitankové střely] se dostávaly do Sýrie, odtud k Hizballáhu, a byly to nejlepší zbraně, které byly použity proti izraelským vojákům.
Rusko má strategický zájem, aby Írán neovládl Sýrii, protože ji chce kontrolovat samo. Přesně ve chvíli, kdy se ruské speciální síly přesunují ze Sýrie na Ukrajinu, Rusko rozhodně nemá zájem na tom, aby toho Írán využil a získal nad Sýrií kontrolu. My máme své zájmy a Rusko má své a můžeme o tom vyjednávat. V žádném případě se nemůžeme vzdát svého postoje ohledně Ukrajiny. Tady nejde o spor o kus území, nýbrž o budoucnost svobodného světa. Putin se snaží změnit všechny zásady, na nichž staví státy svobodného světa, podle nichž i když mají silnější sousedy, nebojí se o svou bezpečnost. Chce obnovit impérium a vytvořit nová pravidla. Proto je také svobodný svět v tomto zápasu bezprecedentně jednotný. Izrael si nemůže dovolit být neutrální, stát někde mezi svobodným světem a zeměmi jako je Severní Korea, Sýrie, Írán a několik dalších diktatur, které Rusko podporují. Nikdo by neměl o postoji Izraele jakkoli pochybovat. Proto jsem izraelskou vládu od prvního okamžiku války vyzýval, aby zaujala jasné stanovisko a poskytla Ukrajině veškerou možnou pomoc.
JP: Vím, že máte velmi komplikovanou minulost v Sovětském svazu. Co si myslíte na základě svých osobních zkušeností, že se tam teď děje, a jaké jsou Putinovy cíle? Proč se to děje?
NŠ: Putinovým cílem je obnovit ruské impérium. Ne Sovětský svaz, protože on už nevěří sovětské ideologii, ale chce ovládat země a národy, které patřily pod ruské impérium. Věří, že je to jeho historická mise. V soukromém rozhovoru mi řekl, že jeho největšími hrdiny jsou Petr Veliký, Kateřina Veliká a Stalin. Má pocit, že jde v jejich šlépějích. Také si myslí, že je nejsilnější vůdce světa, protože všichni ostatní přicházejí na čtyři nebo osm let a pak zase mizí, zatímco on je tady pořád. Těsně před zahájením války prohlašoval, že Ukrajinci nejsou žádný národ, že to je jen umělý výtvor z doby Sovětského svazu, a že nastal čas přivést je zpátky domů. Je tak izolovaný od reality, že nevěděl, jak silný je národní duch té země. Také nevěděl, jak velkou má armádu. A nečekal ani takovou vlnu solidarity svobodného světa proti němu. Jeho cílem je teď pracovat na oslabení této solidarity. Hledá cesty, jak na různé země vyvíjet tlak. Hrozí Evropě, že lidé tam v zimě zmrznou. Hledá země, o kterých si myslí, že kvůli svým zájmům mohou tuto koalici protiruského odporu opustit. To se teď děje.
Putin v posledních letech udělal vše pro to, aby nad ním nikdo neměl kontrolu, aby ho neohrozil žádný konkurent, takže si svou diktaturu upevnil. A jako každý diktátor, i on potřebuje vnější nepřátele, potřebuje válku. A potřebuje vnitřní represe. Režim se tak stává stále represivnějším. Velký skok nastal v letech 2007-2008, po válce v Gruzii a po prvních masivních demonstracích proti němu. Další velký skok v represích nastal před osmi lety, kdy obsadil Krym a zahájil válku na Ukrajině. A třetí balík represivních zákonů přišel v posledních třech měsících. Myslím, že se teď vrací starý sovětský režim ve všech aspektech, s výjimkou svobody emigrovat.
Zdroj: Maya Margit, The Media Line/Jerusalem Post, přel. -mk- (kráceno)