Reformace vztahu k Izraeli
Dr. Jürgen Bühler
Každá vlna reformace přinesla v uplynulých stoletích změny v charakteru církve. Martin Luther přišel nejen s teologickými reformami, které proměnily středověké křesťanství; daleko největší dopad měla skutečnost, že díky němu se Bible dostala zpět do rukou prostých věřících, kteří ji mohli číst v překladu do rodného jazyka. Do té doby byla tato svatá kniha nevzdělaným lidem zapovězena. Luther přeložil Bibli do němčiny, anglický král James I. zadal překlad do angličtiny a v Čechách vznikl překlad Bible Kralické. Vynález knihtisku napomohl tomu, že křesťané znovu objevili biblické pravdy. Z inspirace Písma vycházela jedna vlna reforem za druhou.
Dnes vnímám v církvi další reformační vlnu, která se týká Izraele. Je třeba, aby se do hlavního proudu křesťanství vrátilo takové porozumění Božím záměrům s Izraelem a našemu vztahu k židovskému národu, jaké měla raná církev.
Věřím, že v následujících desetiletích bude zcela běžné, že sbory budou mít pro vztahy s Izraelem své programy a rozpočty, stejně jako je mají dnes v oblasti misie. V minulosti církev až na výjimky židovskému národu málo rozuměla. Pokud někteří křesťané projevovali o Židy zájem, většinou naráželi na odpor. Mnozí teologové učili, že Bůh Židy opustil, že jsou nyní prokleti a že Izrael byl nahrazen církví, takže židovský národ už nemá v Božím plánu žádnou budoucnost. Tento názor převládal ve většině církví v Evropě po staletí. Odlišné názory bývaly brutálně potlačovány. Francis Kett, jeden z prvních duchovních, kteří otevřeně psali o zaslíbené obnově Izraele, byl roku 1589 za své názory upálen.
Změna paradigmatu
V současné době však v církvi, pokud jde o Izrael, dochází k velkému posunu. Bůh zjevil dramatickou změnu svého postoje k Izraeli. Nejlépe tento fakt dokládá prorok Zachariáš:
„Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho, teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem. Nebojte se!“ (Zach 8:14–15)
Jako by Bůh ve svém jednání s vyvoleným lidem přeřadil a během posledního století místo zpátečky zařadil nejvyšší rychlost. Izrael prochází obnovou, přesně jak proroci předpověděli. Nikdo už dnes nemůže přehlédnout nápadný soulad biblických proroctví se současnými událostmi na Blízkém východě.
Zjevná fakta tedy dnes vyvracejí učení tzv. teologie náhrady či substituční teologie (která se dnes někdy schovává za název teologie naplnění). Znovuzrozený stát Izrael je prorocký fakt, který dokládá, že Bůh dodržuje smlouvy. Pro církev to znamená, že se v současné době musí vyrovnávat se zcela jinou realitou. Po 1900 let se nikdo neptal: „Jak máme rozumět návratu Židů do jejich dávné domoviny?“ Dnes je však nutné si tuto otázku klást.
Řešení této hádanky je úkol, který nemá v dějinách církve obdoby. Žádná předchozí generace se s něčím podobným nemusela vyrovnávat. Nadcházející roky budou jistě patřit k nejzajímavějším obdobím v církevní historii.
Zpět ke kořenům
Přitom vůbec není třeba vynalézat nějakou novou teologii, která by obnovu židovského národa vysvětlila. Je pravda, že po většinu doby, kdy církev existovala, byli Židé rozptýlení po světě a neměli svůj stát. Ale v době, kdy vznikaly spisy Nového zákona, židovský politický útvar ještě v Izraelské zemi existoval. Byl sice okupován Římany, ale většina Židů tehdy žila ve své dávné domovině a těšila se jisté míře náboženské autonomie. Podíváme-li se, co učili apoštolové křesťany z pohanských národů o vztahu k Židům, zjistíme, že Písmo dává i na otázku dnešního vztahu církve k Izraeli jasnou odpověď.
1) Pamatujte, že jste byli pohané
Apoštol Pavel připomíná věřícím v Efezu i v Římě jejich beznadějnou pohanskou minulost. Dnes, po 2000 letech šíření křesťanství i do těch nejzapadlejších koutů světa, nám připadá divné vnímat sami sebe jako pohany. Ale Pavel musel církvi v Římě připomenout, že jsou jako větvička plané olivy, jejíž plody nejsou k jídlu a která se k ničemu nehodí. Církvi v Efezu napsal:
„Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.“ (Ef 2:11–12)
Oběma sborům Pavel také připomíná, že mohou být smířeni s Bohem a stát se součástí jeho lidu pouze skrze víru v židovského Mesiáše. Jedině židovská kniha, Bible, nám dává možnost poznat milujícího Boha.
Z toho plyne, že každý sbor z pohanů potřebuje pokoru a vědomí vlastní minulosti.
2) Uznejte hebrejské kořeny své víry
Pavel nabádá římskou církev: „Nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe.“ (Řím 11:18)
Křesťané z pohanských národů by se neměli židovským kořenům své víry posmívat nebo je ignorovat, ale naopak se o ně starat, jako se staráme o kořeny stromu. Pěkně to vyjádřil Adam Clark slovy, že skrze židovský národ „vám bylo sděleno veškeré požehnání a znamenitosti, jichž užíváte.“ Nebo presbyteriánský teolog Marvin Vincent píše ve své studii Word studies in the New Testament: „Životní sílu a požehnání přijímá pohan skrze Žida, nikoli Žid skrze pohana. Duchovní plán vychází z abrahámovské smlouvy a směřuje z izraelského národa směrem ven.“ I Ježíš sám prohlásil, že „spasení je ze Židů“ (Jan 4:22)
Každý novozákonní sbor má tedy uznat roli Izraele jako zdroje „požehnání všem rodinám země“ a respektovat židovské kořeny naší víry.
3) Potvrzujte neodvolatelné povolání Izraele
Novozákonní epištoly jasně zdůrazňují věčné povolání Izraele. I když Židé nerozpoznávají v Ježíši svého Mesiáše a mohou být i „nepřáteli evangelia“, Pavel je přesto nazývá „milovanými pro své otce“ (Řím 11:28).
Bůh tedy i dnes miluje Izrael, takový, jaký je. A proto by se církev měla chovat stejně. Pavel ostře odmítá jakoukoli teologii náhrady: „A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘“ (Řím 3:3-4) I když jsou nevěrní, Bůh zůstává věrný své smlouvě, nemůže popřít sám sebe.
Každý novozákonní sbor má tedy potvrzovat a proklamovat věčné povolání Izraele.
4) Uznejte svůj duchovní dluh vůči Izraeli
Pavel věřícím z pohanů jasně řekl, že všechno, co potřebujeme ke svému vztahu k Bohu, již nám dali Židé. Bible je židovská kniha, sloužíme židovskému Mesiáši a evangelium pohanům přinesli židovští apoštolové. Pavel tedy označuje křesťany z pohanských národů za dlužníky Izraele.
„Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě. Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.“ (Řím 15:26–27)
Každý novozákonní sbor má tedy mít jasno v tom, jak může opětovat požehnání, které jsme přijali skrze židovský národ.
5) Očekávejte obnovu Izraele
Apoštolové v Novém zákoně jednoznačně potvrzují trvající povolání Izraele a naději na jeho obnovu. Můžeme to vyčíst z poslední otázky, kterou Ježíši položili před jeho nanebevstoupením: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?” (Skutky 1:6)
Tuto naději Pavel vysvětluje i církvi v Římě: „Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých?“ (Řím 11:15) Jinými slovy říká, že Izrael v budoucnu ještě čeká velké povolání a požehnání.
Každý sbor by tedy měl vyznávat teologii, která má pro Izrael naději a podporuje jeho úplnou obnovu.
Navažte spojení s Izraelem!
Stejně jako byla svého času v církvi obnovena vize pro světovou misii, je třeba, aby se dnes církev znovu spojila se svými židovskými kořeny. V nastávající sobě si žádný živý sbor nebude moci dovolit Izrael ignorovat. Toto téma se musí stát nedílnou součástí sborového života, modliteb i dávání.
Přesně takový vývoj dnes ve světě pozorujeme. Nastal čas reformace! Připojte se k věřícím z celého světa a vydejme se touto historickou cestou společně.
Dr. Jürgen Bühler je výkonný ředitel ICEJ. Přel.: -mk-