Meč islámu

David Parsons

Nedávné útoky teroristů v Paříži a Kodani jsou součástí bezprecedentní celosvětové vlny islámského terorismu. V Evropě došlo k velkým útokům již dříve, například před několika lety bombami v příměstských vlacích v Madridu a v londýnském metru. Současné vzedmutí muslimské bojovnosti je však charakterizováno takovou hloubkou zvrhlosti, že celý svět zůstal šokován. Britský The Economist dokonce začal vést tabulku, v níž denně sleduje alarmující vzestup islámského násilí ve světě.

Zejména skupina, která se sama nazývá Islámský stát, a dále Boko Haram v Nigérii provozují takové útoky, před kterými couvají i nadšení přívrženci al-Káidy. Zastávají velmi přísný výklad práva šaría a na bojišti se chovají barbarsky. Mezi jejich obětmi jsou nejen křesťané, západní nevěrci a šíité, nýbrž i sunnitští muslimové. Ohroženi jsou mnozí panovníci v sunnitských arabských zemích.

To vedlo několik arabských vůdců k volání po reformě islámu. Byl mezi nimi i bahrajnský korunní princ a egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi. V projevu k islámským učencům na univerzitě Al-Azhar al-Sisi řekl: „Což je možné, aby 1,6 miliardy lidí chtělo pozabíjet ostatní obyvatele planety – jichž je sedm miliard – aby sami mohli žít? To je nemožné! Potřebujeme náboženskou revoluci. Vy, imámové, máte odpovědnost před Alláhem. Celý svět čeká na váš další krok.“

Americký prezident Barack Obama přidal výzvu k opatrnosti, opět hájil islám jako „náboženství míru“ a navíc citoval historické příklady křesťanů, kteří se také chovali nelidsky.

Je jistě pravda, že mnozí muslimové dnes praktikují islám v pokojné podobě, i že někteří křesťané se odchýlili od cesty pokoje, již kázal Ježíš.

Avšak radikálové z ISIS mohou po pravdě tvrdit, že jsou následovníky původního islámu, jak jej založil Mohamed. Něco takového křižáci ve vztahu ke Kristovu učení nikdy tvrdit nemohli. Prorok islámu byl velitelem milice, z níž vyrostla velká armáda, a tím stanovil ne příliš mírový precedens. Raný islám vděčil za své rychlé rozšíření více meči než svatým písmům.

Na druhé straně Ježíš se meči vyhýbal a spoléhal na sílu morálního přesvědčení. Rané křesťanství rostlo rychle díky odvaze apoštolů, kteří se sami stali mučedníky pro víru, což je něco zcela jiného než dělat mučedníky z druhých.

Dnes se meč islámu opět zvedá nad celými národy a regiony. Nad Izraelem visí od první palestinské intifády z roku 1989, kdy byl založen Hamás. Nyní ohrožuje celý Blízký východ a sahá na Evropu i další kontinenty.

Tomuto nebezpečí můžeme čelit pouze tehdy, když je správně pojmenujeme. Nevedeme „válku s terorem“, nýbrž bojujeme proti extrémistické náboženské ideologii, která užívá teroru jako taktiky. Je třeba chápat povahu tohoto ohrožení. Radikální islám se opírá o šíření strachu, aby přiměl druhé k nedobrovolnému podřízení se jeho zájmům.

Vedle dobrých zpravodajských informací a vojenského odhodlání by proto světoví vůdci měli podporovat vnitřní islámské hlasy volající po reformě islámu zevnitř, která by prosadila pokojnější chápání tohoto náboženství. Západ by měl také sympatizovat s mladou generací, která se chce vymanit z dusivého objetí islámu. Muslimské ženy musí být osvobozeny z útlaku, který na nich islám historicky praktikuje.

Křesťané by se měli současně postavit za své bratry, kteří nyní trpí muslimským útlakem na Blízkém východě a v severní Africe. Podporujme také křesťanské náboženské probuzení v těchto zemích, k němuž dochází v souvislosti s tím, že mnohé muslimy radikální islám odpuzuje, a tak hledají odpovědi jinde. A především nedejme se přemáhat strachem, který v nás radikální islám chce vyvolat: „Neboť Bůh nám nedal ducha strachu, nýbrž síly, lásky a rozvahy“ (2 Tim 1:7).

David Parsons je ředitelem ICEJ pro komunkaci. Přel.: -mk-