Kdo nechce, hledá důvod – kdo chce, hledá způsob
Veřejné slyšení o přesunu českého velvyslanectví do Jeruzaléma
Ve čtvrtek 29. května se konalo v českém Senátu veřejné slyšení, jehož účelem bylo přednést argumenty pro nebo proti přesunu české ambasády v Izraeli do Jeruzaléma. Předcházela mu řada výzev a usnesení: již v minulém volebním období v roce 2019 vznikla Výzva ke společnému přesunu ambasád zemí V4 do Jeruzaléma, podepsaná 88 členy Sněmovny a Senátu. Pro následné usnesení Sněmovny tehdy hlasovalo i osm poslanců a poslankyň, kteří se po volbách stali ministry současné vlády. Následně 10. října 2023 Sněmovna odsoudila agresi teroristického hnutí Hamás a vyzvala vládu k přesunu ambasády do Jeruzaléma ve vhodný okamžik. Pro toto usnesení hlasovalo jednomyslně všech 162 přítomných poslanců a poslankyň. Veřejné slyšení bylo dosavadním vyvrcholením těchto snah.
Odpoledního maratonu se zúčastnilo třináct řečníků a další vystoupili během rozpravy. Nejdůležitější projev, jímž udal tón celému programu, přednesl v úvodu předseda vlády Petr Fiala. Jednoznačně prohlásil, že přesun ambasády je správná věc a že my jej uskutečníme. Zdůvodnil to několika argumenty: zaprvé je běžnou diplomatickou praxí, že každá země si zvolí své hlavní město, a Izrael právem žádá, abychom to respektovali. Zadruhé to bude v souladu s kontinuitou české, resp. československé zahraniční politiky, která má své kořeny už u T. G. Masaryka, který silně podporoval sionismus a jako první státník navštívil ještě britský mandát v roce 1927. V Jeruzalémě už tehdy existoval československý konzulát. Dalším důvodem jsou historické změny, které se v poslední době v regionu odehrávají. Abrahámovské dohody mění postavení Izraele a je překonané setrvávat na pozicích, které se utvářely ve zcela odlišné geopolitické situaci. A konečně tento krok posílí i naše národní zájmy, mezi něž patří respektování mezinárodního řádu a ustálených pravidel.
Většina dalších řečníků podpořila premiérův záměr s významnou výjimkou senátora Pavla Fischera, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který ostře nesouhlasil a opíral se zejména o argumenty, že tento krok by byl v rozporu s mezinárodním právem. Konkrétně zmiňoval zejména rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 476 a 478 z roku 1980, které označily izraelský Jeruzalémský zákon (1980) za porušení mezinárodního práva, prohlásily jej za neplatný a vyzvaly členské státy, aby toto stanovisko respektovaly. Orgány OSN později předložily ještě několik podobných rezolucí.
Věcně nejpodstatnější byly příspěvky právníků, odborníků na mezinárodní právo. Dr. Matthijs de Blois z nizozemského think tanku Thinc i český právník Pavel Hasenkopf vysvětlili, že citované rezoluce OSN nemají žádnou právní závaznost a jejich výzvy týkající se sídla velvyslanectví nemají v mezinárodním právu žádnou oporu. Podle čl. 2 Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích (1961) se navázání styků mezi státy uskutečňuje vzájemnou dohodou. Podle Charty OSN nemá ani Valné shromáždění, ani Rada bezpečnosti žádnou pravomoc zasahovat do bilaterálních vztahů dvou suverénních států, které se mohou dohodnout na umístění svých zastupitelských úřadů.
Shrnuto a podtrženo, přestěhování ambasády je morálně správný krok, kterému z právního hlediska nic nebrání. Také bylo řečeno, že lokalita, v níž už dnes funguje diplomatická pobočka velvyslanectví, je v západním Jeruzalémě, který zůstane židovským hlavním městem i v (málo pravděpodobném) případě vzniku palestinského státu s hlavním městem ve východní části. Za zmínku také stojí, že na správnosti přesunu se vzácně shodují představitelé současné koalice i opozice. Za hnutí ANO vystoupil s jasným názorem předseda Ústavně-právního výboru Sněmovny Radek Vondráček.
Často však zaznívaly pochybnosti l tom, zda právě teď je správná doba. V tomto smyslu veřejné slyšení nedospělo k jednoznačnému závěru, což je jistým zklamáním. Zpravodaj senátor Tomáš Topefer proslovy shrnul stručným: „Kdo nechce, hledá důvod – kdo chce, hledá způsob.“
Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém vzniklo v roce 1980 mimo jiné právě jako reakce na uvedené rezoluce OSN a od té doby vyzývá státy, aby respektovaly historické, náboženské i morální právo Izraele a uznaly Jeruzalém za jeho věčné hlavní město. Budeme v tomto úsilí pokračovat spolu s partnery i v České republice. Zvláštní poděkování zaslouží předseda České společnosti přátel Izraele Karel Sedláček, který se v této věci neúnavně angažuje.
Mojmír Kallus