Miroslav Mareš

Soudobé dění na Blízkém východě s sebou nese reakce různých politických sil ve světě, včetně politických extremistů. Nejinak je tomu i v České republice. Ve svém příspěvku chci objasnit základní postoje domácích ideologických extremistů v ČR a zařadit je do celkového kontextu jejich politického vystupování. Z aktuálního dění je třeba zmínit především postoje k syrské občanské válce, k uznání Palestiny za nečlenský pozorovatelský stát ve Valném shromáždění OSN a k eskalaci konfliktu v Gaze na podzim 2012.

Pokud se týká vztahu k syrské občanské válce, lze vypozorovat sympatie neonacistického i dogmatického komunistického spektra k režimu Bašíra Asada, i když motivace obou uskupení je odlišná. Neonacisté a neofašisté – např. kolem serveru Revolta – v něm vidí reprezentanta arabského nacionalismu, který dlouhodobě podporují. Ostatně tradice této podpory lze nalézt již za druhé světové války, kdy např. nacistické Německo (a kolaborantští čeští konvertovaní muslimové ve Vlajce, především Abdallah Brikcius) podporovali arabský boj proti britské koloniální nadvládě, případně v poválečném období, kdy s arabskými režimy spolupracovali bývalí nacističtí vědci i další osoby.

Sekulárně orientovaní arabští nacionalisté jsou neonacistům sympatičtější než islamisté (i když i zde je možné najít tradice spolupráce, např. po Hitlerově boku bojovali i muslimové z Balkánu podporovaní velkým muftím jeruzalémským Mohamedem Amínem al-Husajním). Bašír Asad je v soudobé nacionálně socialistické propagandě dokonce zobrazován jako bojovník proti nástupu islamismu.

Podpora dogmatických komunistů Asadovi má kořeny ve spolupráci Sýrie s komunistickými režimy v období studené války a v pokračující rusko-syrské a čínsko-syrské spolupráci. Je vázána i na socialismus, obsažený mj. v názvu vládnoucí strany Baas (Socialistická strana arabské obrody). V komunistickém prostředí v ČR se s pozitivní odezvou (např. v Komunistickém svazu mládeže) setkalo i prohlášení Komunistické strany Sýrie podporující Asada.

V otázce uznání Palestiny na půdě VS OSN neonacisté i levicoví extremisté odsuzovali odmítavý postoj české vlády k tomuto uznání. Odpor projevovali i proti izraelským aktivitám vůči palestinským militantním skupinám z Gazy. U neonacistů je tato politika determinována antisemitským postojem, u levicových extremistů náhledem na Izrael jakožto na údajného silného agresora (což souvisí s rovnostářskými přístupy v krajní levici obecně a s tradicemi spolupráce levicových složek palestinského hnutí s globálním marxisticko-leninským a anarchistickým hnutím). V ČR se anarchistická a též trockistická levice angažuje ve prospěch Mezinárodního hnutí solidarity (International Solidarity Movement). Stávající politika neonacistů i levicových extremistů v ČR je tedy poměrně kontinuální, jako jistý nový prvek je třeba vidět zárodky vyhraněně protiislámské krajní pravice s extremistickými sklony, která nemá propalestinský postoj.

Doc. dr. Miroslav Mareš, Ph.D., pracuje na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Tento zkrácený záznam jeho vystoupení na brněnském setkání „Izrael a my“otiskujeme se souhlasem autora.