Oslo po třiceti letech

Třicet let tzv. mírového procesu z Osla mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) vedlo k nezamýšleným následkům. Světovým společenstvím uznané a garantované dohody z Osla podepsané v Bílém domě za Clintonovy administrativy v září 1993 měly ukončit terorismus OOP i podněcování k teroru, indoktrinaci k nenávisti, antisemitismus, radikalismus a politický boj. Je ironické, že dohody vedly k přesně opačným výsledkům.

OOP a její mezinárodně uznaná dceřiná společnost zvaná Palestinská autonomie (PA) svůj globální útok na Izrael zintenzívnily. Peněžní pobídky PA známé jako „odměna za zabití“ (Pay for Slay) rozdmýchaly teror proti izraelským civilistům, jichž byly tisíce zavražděny a zraněny. Antisemitské konspirační motivy z nacistických, sovětských a islamistických zdrojů zaplavily sociální sítě na Západě a masivní korupce PA paralyzovala palestinskou ekonomiku a vrhla palestinskou veřejnost do náruče Hamásu podporovaného Íránem. „Svobodné a férové“ volby, které požadovaly dohody z Osla, zabetonovaly Fatáh jako dominantní sílu PA, přičemž její prezident Mahmúd Abbás slouží již devatenáctý rok svého čtyřletého mandátu. Snad nejvážnějším důsledkem je to, že proces z Osla vedl k obrácení legitimity: mezinárodní sympatie a podpora jsou poskytovány PA/OOP, zatímco samotná legitimita izraelského státu je zpochybňována a Izraeli je upíráno právo na rovné zacházení v OSN a v dalších mezinárodních organizacích.

Výzkumníci z Jeruzalémského centra pro veřejné otázky (www.jcpa.com) zpracovali při příležitosti 30. výročí Osla sérii analýz palestinského a izraelského přístupu k plnění závazků z těchto dohod. Přinášíme stručný výběr hlavních zjištění.

Jak Palestinci dodržují dohody z Osla

Symbolem dohod byla slavnostní výměna dopisů mezi izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a šéfem OOP Jásirem Arafatem 9. 9. 1993, v nichž deklarují vzájemné uznání, závazek jednat o míru, palestinské prohlášení, že „všechny otevřené otázky týkající se konečného uspořádání budou vyřešeny jednáním“ a dále, že se „OOP vzdává terorismu a jiných násilných činů“.

Dohody z Osla jsou až do dokončení jednání jediným platným a vzájemně dohodnutým právním rámcem, který upravuje rozdělení pravomocí v různých částech sporného území mezi Palestince a Izrael. Podle těchto dohod má PA pravomoc spravovat hustě obydlená palestinská území nazývaná oblasti A a B. Izrael podle stejné dohody vykonává jurisdikci nad řídce osídlenými částmi území označovanými jako oblast C, v níž se také nacházejí izraelská sídliště a vojenská zařízení.

Protože Palestinci toto rozdělení plně akceptovali, jejich pokusy označit Izrael jako „okupační mocnost“ a sporná území jako „nepřátelsky okupovaná“ jsou právně chybné a věcně nesprávné. Vzhledem k tomu, že konečné uspořádání musí být dohodnuto jednáním mezi oběma stranami, Palestinci nemohou výsledek těchto jednání předjímat a tvrdit, že ona území jsou palestinská. Taková tvrzení jsou v zásadním a přímém rozporu s palestinskými závazky a povinnostmi vyplývajícími z dohod z Osla.

Stojí také za zmínku, že tyto dohody nikde nezmiňují později tak zpopularizovanou myšlenku „dvoustátního řešení“. Naopak, nic v těchto dohodách nenaznačuje, jak má výsledek jednání vypadat, zda půjde o jeden, dva nebo tři státy, o federaci, konfederaci nebo kondominium.

Tvrzení, že Palestina je suverénní stát, je proto z principu nesprávné, protože předjímá výsledek jednání. Nic nepomůže odkaz na nezávaznou, politickou rezoluci Valného shromáždění OSN, která udělila PA status „pozorovatelského státu“. VS OSN nemá žádnou pravomoc konstatovat existenci jakéhokoli státu nebo o ní rozhodovat.

Takové jednostranné palestinské aktivity v OSN a na dalších mezinárodních fórech mají za cíl podkopat dohody z Osla a diktovat takový výsledek jednání, který je zjevně v rozporu s dohodami, v nichž se strany slavnostně zavázaly, že budou jednat v dobré víře za účelem „dosažení spravedlivého, trvalého a komplexního mírového řešení a historického smíření“. Jednání v dobré víře je jedním ze základních pilířů mezinárodního práva, jak uvádí Vídeňská úmluva o smluvním právu.

Dohody z Osla také nijak neřeší legalitu tzv. izraelských osad. Naopak, dohody dávají oběma stranám pravomoc rozhodovat o územním plánování a výstavbě v oblastech svěřených pod jejich správu. Protože podle dohod nejsou osady zakázány, a naopak mají být předmětem jednání, je palestinská kampaň usilující o jejich označení za ilegální v přímém rozporu s literou i duchem dohod z Osla.

Podobně vadné jsou všechny snahy předjímající výsledky jednání v otázce Jeruzaléma a hranic. Jestliže se mluví o návratu „k hranicím z roku 1967“, je třeba konstatovat, že takové hranice nikdy neexistovaly. Jedná se o demarkační linii stanovenou v roce 1949 v dohodě o příměří mezi Izraelem, Egyptem, Sýrií, Libanonem a Jordánskem. V této dohodě je právě na nátlak arabské strany výslovně uvedeno, že nejde o permanentní hranici. Výzva k jednání o mezinárodních hranicích vyplývá také z rezoluce RB OSN č. 242 přijaté po Šestidenní válce.

PA dále porušuje své závazky z Osla v těchto konkrétních bodech:

  • Oddělený režim pod vládou Hamásu v Gaze rozděluje území PA a komplikuje jakékoli dvoustranné jednání
  • PA iniciuje řízení před Mezinárodním trestním soudem proti izraelským velitelům a zpochybňuje legalitu izraelské správy před Mezinárodním soudním dvorem, což je v přímém rozporu se závazky z Osla i s textem dopisů o trvalém dialogu a řešení všech otázek jednáním
  • Trvalá kampaň podněcování k násilí a financování teroristů je v rozporu s článkem, XV, který zavazuje obě strany „předcházet teroristickým, zločinným a nepřátelským činům“ a článkem XXII, podle něhož se obě strany zavazují „podporovat vzájemné porozumění a toleranci a zdržet se podněcování a nepřátelské propagandy“
  • Podpora hnutí BDS porušuje závazek „spolupráce v ekonomické oblasti se vzájemným respektem k ekonomickým zájmům druhé strany“ podle přílohy V
  • Zřizování zahraničních diplomatických misí a přistupování k mezinárodním smlouvám je v rozporu s článkem IX, podle kterého PA „nemá pravomoc zřizovat velvyslanectví a podobné zahraniční mise a vykonávat diplomatické funkce“.

Jak Izrael reagoval

Po podpisu dohod Izrael rychle splnil své závazky a stáhl své jednotky z oblastí A a B a předal příslušné pravomoci Palestinské autonomii. OOP a PA své odpovídající závazky nesplnily. Přes mnohé izraelské výzvy není většina těchto závazků splněna dodnes.

Přestože Izrael tato porušení registroval a často si stěžoval, nic podstatného neudělal. Izrael tak palestinskému vedení umožnil beztrestně pokračovat v propagaci násilí a teroru, takže Palestinci neměli žádný důvod své destruktivní chování změnit. Navíc Spojené státy, OSN a evropské státy, které jsou svědky dohod z Osla, po palestinském vedení plnění závazků rovněž nepožadovaly.

Izrael tak vytvořil dojem, který je z větší části realitou, že vlastně už nemá zájem na tom, aby Palestinci své závazky dodržovali. Jak proces pokračoval od jednoho milníku k druhému, palestinské porušování narůstalo rozsahem i obsahem. Podněcování k teroru a násilí je v celé PA stále široce rozšířené. Izrael sice občas soudí Palestince za podněcování malého rozsahu, avšak palestinské vedení, které je často za ty nejkřiklavější případy přímo odpovědné, se těší de facto imunitě.

Mezinárodně označené teroristické organizace odpovědné za vraždy tisíců Izraelců nejen volně působí v oblastech kontrolovaných PA, ale ta je akceptuje jako legitimní palestinské frakce. Když Izrael teroristy zatkne, PA jim měsíčně vyplácí značné sumy peněz jako odměnu za jejich teroristickou činnost. Neochota Izraele požadovat dodržování palestinských závazků umožnila nárůst palestinských teroristických organizací a povzbudila palestinské vedení, aby si dělalo, co je napadne.

Ve zpětném pohledu dnes můžeme konstatovat, že izraelský přístup nevedl k dosažení žádoucích cílů. OOP/PA dodnes využívá všech výhod plynoucích z dohod, včetně podstatných finančních benefitů, a neplatí za to žádnou cenu.

Vstřícný postoj Izraele byl dlouhou dobu založen na kombinaci úmyslné slepoty vůči skutečným palestinským záměrům a víry, že ekonomická a diplomatická gesta posílí pragmatičtější část Palestinců a omezí teror a další porušování dohod. Izrael se také domníval, že takový uklidňující přístup zmírní mezinárodní kritiku. Tyto naděje byly zklamány, a možná že šance na jejich naplnění nikdy ani neexistovala.

Zdroj: jcpa.org; citováno z článků těchto autorů: Dan Diker, Alan Baker, Maurice Hirsch, Yossi Kuperwasser. Vybral Mojmír Kallus

Photo: https://en.wikipedia.org/wiki/Oslo_I_Accord#/media/File:Bill_Clinton,_Yitzhak_Rabin,_Yasser_Arafat_at_the_White_House_1993-09-13.jpg