„Ústavní krize“ kvůli reformám soudnictví

David Parsons

Navzdory očekáváním, že nastane nová nervy drásající situace, skončily nedávné izraelské volby tím, že Benjamin Netanjahu – nejdéle sloužící izraelský premiér – si zajistil překvapivě snadnou cestu k vytvoření středopravicové vlády s pohodlnou převahou 64 křesel v Knesetu. Od nástupu do úřadu však nová vláda naráží na sílící protestní hnutí proti navrhovaným reformám soudnictví, které otřásá demokratickými základy Izraele. Vyhrocený spor naznačuje, že tři poslední roky politické patové situace v zemi by téměř mohly působit jako „staré dobré časy“.

Většině Izraelců se bezpochyby ulevilo, že politická slepá ulička, která zemi omámila v pěti volbách během 43 měsíců, byla prolomena a že silný a osvědčený vůdce jako Netanjahu je zpět u moci. Koneckonců, národ už nějakou dobu směřuje doprava, podle studie Israel Democracy Institute se 62 % Izraelců identifikuje jako příslušníci pravice.

I přesto jsou některé prvky Netanjahuovy koalice pro mnohé v Izraeli i v zahraničí pravicové „až příliš“. Zvláště znepokojujícími se stávají netolerantní názory některých náboženských sionistických vůdců týkající se arabské menšiny, hnutí LGBTQ, a dokonce i křesťanů. Sám Netanjahu pomohl krajní pravici sjednotit se a získat politickou legitimitu, rozhodně ale nepředpokládal její zisk 14 křesel v Knesetu, čímž se stala mocným hráčem v jeho vládě.

Netanjahuova nová vláda schválila novou vlnu legislativy, aby upevnila svou pozici, s konkrétním cílem držet na uzdě izraelské soudy. Pravice má pocit, že liberálnější soudnictví zašlo v posledních letech příliš daleko ve svém rozsáhlém přezkumu a rušení mnoha zákonů a vládních rozhodnutí. Nový ministr spravedlnosti Yariv Levin z Likudu tak oznámil rozsáhlou sérii reforem soudnictví, které koalice hodlá v příštích týdnech schválit, včetně opatření, které zakazuje nevoleným soudcům rušit zákony přijaté zvolenými poslanci parlamentu. Samotný způsob výběru soudců by měl také projít velkými změnami.

To vyvolalo paniku u levice, která varuje, že tyto reformy zničí izraelskou demokracii tím, že ochromí její nejzásadovější a široce respektovanou složku vládnutí. Levice slibuje, že zahájí celonárodní povstání, které převýší protesty „černé vlajky“ proti Netanjahuovi z posledních let – hrozbu, kterou pravice označuje za „povstání“ a pokus o „státní převrat“.

Tato vášnivá debata započala již před nějakou dobou, když izraelské soudy na počátku 90. let začaly rušit zákony Knesetu, aniž by k tomu měly jasné oprávnění. Základním problémem je, že izraelské soudnictví nemůže správně prohlásit zákon za „neústavní“, protože Izrael žádnou ústavu nemá. Nejsou tedy zakotveny žádné brzdy a rovnováhy upravující vztahy mezi zákonodárnou a soudní složkou.

Jedním běžně slýchaným vysvětlením absence ústavy Izraele je, že ultraortodoxní měli původně proti takovémuto ústavnímu dokumentu námitky, protože za moderní izraelskou ústavu by měla být považována Tóra. Ve skutečnosti to byl však otec zakladatel Izraele David Ben Gurion, kdo tuto myšlenku zavrhl a tvrdil, že mladý národ je připraven stát se vzorem progresivního socialismu a nepotřebuje tak přísný právní dokument, který by bránil v cestě vpřed. Někteří členové pravice tedy argumentují, že levice nemá důvod si stěžovat a že skutečná demokracie umožňuje voleným představitelům činit nejdůležitější rozhodnutí, zatímco soudy by měly pouze vykládat zákony.

Jádrem současné „ústavní“ krize je také „přetahovaná“ o charakter Izraele jako židovského a demokratického státu. Po celá desetiletí si převážně liberální soudnictví ve velké míře „vypůjčovalo“ ze soudních rozhodnutí v jiných západních demokraciích, aby rozšířilo a chránilo práva menšin a individuální demokratické svobody v Izraeli. Část pravice však právě toto vidí jako soudní přemrštěnost, která podkopává vládu židovské většiny.

Znepokojení náboženské pravice bylo v poslední době umocněno příchodem velkého množství migrantů, kteří nejsou Židy dle halachického práva, a proto chce změnit také zákon návratu. Nedůvěra pravice k soudům vedla v roce 2018 k přijetí sporného základního zákona o Izraeli jako národním státě židovského lidu, jen aby byla soudcům připomenuta „židovská“ část definice státu, který se chápe jako židovský a demokratický.

Zuřící spor o navrhované reformy soudnictví má také personální aspekt, který vytváří dojem, že cílem návrhu je zachovat ve funkci konkrétní osoby. Izraelský Nejvyšší soud rozhodl, že vůdce strany Šas Arje Deri nemůže sloužit jako ministr kabinetu kvůli jeho dvěma minulým odsouzením za finanční zločiny ve veřejné funkci. Netanjahu však potřebuje Deriho frakci, aby udržel svou novou vládu nad vodou, a musí tak najít způsob, jak tuto náhlou politickou krizi obejít, nebo uvrhne Izrael do již šestých předčasných voleb v řadě.

David Parsons je viceprezident a hlavní mluvčí ICEJ; překlad: -kk-

 

FOTO TITULEK:

Netanjahu a Deri si připíjejí ve šťastnějších dnech (vinnews.com)