Pokud vezmeme v úvahu všechny mírové iniciativy, které byly za posledních 83 let navrženy na ukončení konfliktu mezi Židy a palestinskými Araby, musíme zvážit možnost, že Palestinci (nebo alespoň jejich vůdci) nechtějí založit svůj vlastní stát.

Jejich pohled je momentálně zaměřen na velkou cenu – celý stát Izrael – a hrají o čas. Mezitím mají v plánu dál žít z peněz darovaných Araby a Evropany. Mnohé z arabských států se už ohledně tohoto počinu zbavily iluzí a jejich podpora, především od Saudů, byla v nedávných letech ukončena.

Prezident Trump také snížil tok americké podpory. Pouze Evropané jsou dále věrni nesmiřitelnému palestinskému narativu.

Průzkum palestinského „odmítačství“

Jeruzalémský mufti Hajj Amin Husseini, vůdce palestinských Arabů od začátku 20. do konce 40. let, řekl ve své výpovědi britské Peelově komisi založené v lednu 1937 za účelem nalezení cesty vpřed ve spolupráci mezi Araby a Židy v Palestině: „Většině obyvatel židovských zemí nebude v naší budoucí zemi uděleno občanství.“ Mufti navrhl, aby byli Židé z Palestiny deportováni. Odmítl myšlenku židovského státu a slíbil, že pokud by takový stát byl založen, každý jeden Žid by byl z palestinského arabského státu vyhnán.

Plán OSN na rozdělení

V listopadu 1947 ten stejný mufti odmítl přijmout plán OSN na rozdělení, který navrhoval založit dva státy, jeden židovský, druhý arabský. Mufti odmítal dvou státní řešení až do dne své smrti, což byla volba, které mohou běžní Palestinci litovat. Pokud by s plánem OSN souhlasil, získali by mnohem větší území než jaké je v nabídce dnes.

Jásir Arafat

Následovník muftiho, Jásir Arafat, pokračoval v odmítání legitimity Státu Izrael a dokonce odmítl uznat jeho existenci. Po mnoho let pozvedal prapor PLO vojenského a teroristického boje proti Izraeli. Vedle toho, že po desetiletí osnoval krvavý teror v ulicích Izraele, byl Arafat zodpovědný za zkázu po celém Blízkém východě, včetně občanské války v Libanonu (1975-1991) a jordánského Černého září (1970). Také plně podporoval invazi Sadáma Husajna v Kuvajtu v roce 1991.

Když Anwar Sadat v roce 1979 podepsal mírovou smlouvu s Izraelem, Arafatova PLO požadovala, aby byl Egypt bojkotován. Arabské státy tento bojkot přijaly a zabránily Káhiře v účasti v Arabské lize mezi lety 1977 a 1989. Většina arabských velvyslanců v Egyptě byla odvolána a Arabové navštěvující Egypt byli považováni buď za zrádce nebo špiony.

„Mírový proces“ v Oslu

Palestinci odpověděli na pokusy Izraele zrealizovat Dohody z Osla tím, že poslali do ulic a autobusů v Izraeli vlny sebevražedných útočníků, což bylo nehorázné porušení jejich závazku k dohodám a jasné prohlášení jejich odmítnutí myšlenky míru s Izraelem. Na summitu v Camp David v červenci 2000 nabídl izraelský premiér Ehud Barak Arafatovi řadu rozsáhlých ústupků jako součásti komplexní mírové dohody. Na oplátku byl Arafat požádán, aby konflikt ukončil. PLO izraelské návrhy okamžitě odmítla a nikdy nenabídla protinávrh. Místo toho Palestinská samospráva (PA) ovládaná PLO ziniciovala masivní předem promyšlenou vlnu násilí. Arafatova válka teroru (takzvaná „Intifáda al-Aqsa“) neměla obdoby v rozsahu a neúprosnosti teroristických útoků na izraelské civilisty. Celkově bylo zavražděno 1 184 Izraelců.

Stažení

V srpnu 2005 provedla izraelská vláda vedená premiérem Arielem Šaronem jednostrannou evakuaci všech izraelských vesnic z Pásma Gazy a severního Západního břehu. Jako odpověď odtud Palestinci roky odpalují rakety na izraelská města a vesnice, některé z nich dosahují až do Tel Avivu.

Místo toho, aby Palestinci využili obrovské izraelské ústupky jako příležitost k míru, je použili na udělení moci teroristickým organizacím zaštítěných Íránem. V červnu 2007 převzal Hamás násilným převratem vládu v Pásmu Gazy. Od té doby jsou vesnice na jihu Izraele vystaveny víceméně nepřetržitému lijáku raket odpalovaných z Gazy. Počet raket a minometných granátů odpálených z Gazy do Izraele od roku 2007 je v desítkách tisíc.

Mahmoud Abbás

V roce 2008 nabídl izraelský premiér Ehud Olmert Arafatovu následovníku předsedovi PLO a prezidentovi PA Mahmoudu Abbásovi rozsáhlý mírový návrh. Abbás ho rovnou odmítl. Tvrdil, že „mezery jsou příliš široké“, což znamenalo, že vzdálenost mezi tím, co Palestinci požadovali a tím, co Izraelci nabízeli, byla příliš velká. „Počkám, dokud nebudou zmrazeny všechny izraelské osady,“ řekl.

Podle Saeba Erekata, vrchního vyjednávače Palestinců „nejsme na tržnici nebo bazaru. Přišel jsem sem, abych určil hranice Palestiny z roku 1967. Neustoupím ani z kousku a neodstraním jediný kámen z Jeruzaléma nebo z jakéhokoli posvátného místa islámu nebo křesťanství v Jeruzalémě.“ Palestinci odmítli Olmertovu nabídku, protože jeho neslýchané územní ústupky jim přišly nedostatečné a protože trvali na právu spravovat posvátná místa v Jeruzalémě namísto Jordánců.

Dohoda století

Palestinské vedení odmítlo současný návrh USA před rokem, předtím, než ho vidělo. Také odmítli účastnit se na ekonomické konferenci pořádané v Bahrajnu na konci června 2019 a zabránili v účasti ostatním Palestincům.

Jakmile byl plán zveřejněn, bylo jasné, že Abbás bude silně proti němu. „Říkáme tisíckrát ne, ne, ne Dohodě století,“ řekl. „Odmítli jsme tuto dohodu od začátku a měli jsme pravdu. Před dvěma dny řekli, abychom naslouchali. Naslouchali čemu? Máme dostat zemi bez Jeruzaléma pro každé palestinské, muslimské nebo křesťanské dítě?“

Mahmoud Abbás nyní nazývá dohodu konspirací, která „nikdy neprojde.. Naše strategie se soustředí na boj za ukončení okupace. Plány na odstranění palestinské agendy selžou.“

Jak už bylo mnohokrát řečeno, Palestinci nikdy nepropásnou příležitost, aby propásli příležitost. Jejich vedení tvrdí, že každý návrh je konspirací a každá iniciativa je pastí. Uzavřít mír vyžaduje odvahu. Přijde někdy palestinský Sadat?

Zdroj: BESA CENTER