Antisemitismus je součástí každodenního života v Německu. Projevuje se jako stereotypní ponižování Židů a judaismu, stejně jako nepatrné antisemitské předsudky a obrázky v médiích.
„Chtěla bych být Židovkou, stejně jako jsem ženou. Oboje by mělo být normální.“
„Člověk si zde může vytvořit hnízdo, ale není dovoleno zakořenit.“
Oba dva jsou citáty německých Židů o jejich zemi, přičemž ten druhý je více realistický. Jedná se o odpovědi ve zprávě socioložky Julie Bernstein z Frankfurtské Univerzity Aplikovaných Věd.
Dvoudílná studie s názvem „Židovské pohledy na antisemitismus v Německu“ byla publikována Univerzitou Bielefeld, která se již dlouhou dobu zabývá studiem antisemitismu a dalších typů diskriminace. Tato zpráva poskytuje vhled do zdaleka ne normální reality, ve které němečtí Židé žijí. Můžeme zde zmínit pouze některé z nich.
Pro svou analýzu Bernstein dělala rozhovor s židovskými osobami žijícími v Německu, které se narodily buď zde, v Rusku nebo v Izraeli, stejně jako se sociálními pracovníky a odborníky. Bernstein cituje odborníky, kteří říkají, že od roku 2014 antisemitismus vzrostl. Kromě toho se povaha antisemitismu změnila v tom, že se v německé společnosti projevuje otevřeněji a pro mnohé skupiny je přijatelnější.
Antisemitismus související s Izraelem, maskovaný jako legitimní kritika, je široce rozšířený. Někteří odborníci poukazují na to, že projevy ve veřejné oblasti z roku 2014, jako například „Židé do plynu“ byly před deseti lety nemyslitelné.
Všichni dotazovaní se bojí nárůstu antisemitismu v důsledku islamistické radikalizace a imigrace uprchlíků. Většina dotazovaných také zmiňuje další skupiny – zejména střední vrstvu a vzdělané Němce.
Zkrátka, německý antisemitismus byl v posledních letech v rámci hlavního proudu normalizován. Důsledkem toho si většina dotázaných Židů dává extrémní pozor, neukazovat na veřejnosti vnější znaky své židovské identity. Všichni dotazovaní také zmínili zkreslování ze strany médií, které vede k anti-izraelskému antisemitismu.
Výraz „Žid,“ „židovská identita“ a „židovská přítomnost v Německu“ se nepovažují za neutrální pojmy. To ohrožuje židovskou účast ve společnosti a pocit sounáležitosti, stejně jako komunikaci mezi Židy a nežidy. Jinými slovy, dotazovaní cítí, že tato situace ohrožuje normálnost židovského života.
Dotazovaní Židé také vnímají, že musí ospravedlňovat své náboženské zvyky, jako kašrut, šabat a obřízku. Pro většinu z nich je důležité otevřeně mluvit o svém původu a identitě a nebýt nucen praktikovat židovské tradice „ve skrytu“.
Většina dotázaných se rovněž obává, že nebudou dostatečně ochráněni, pokud se stanou předmětem antisemitských útoků. Stejně tak nemají jistotu ohledně své budoucnosti v Německu. Pokud by antisemitismus dále rostl, nevylučují emigraci. Děti některých dotázaných se již odstěhovaly do Izraele. Ti, kteří jsou rozpoznatelní jako Židé se sdíleli o častých, či téměř denních antisemitských zkušenostech, často páchaných muslimy.
Dalším tématem, které zmínili, je to, že se bojí dělat věci, které by mohly zapadnout do stereotypů o Židech rozšířených mezi nežidy. Dalším důležitým postřehem je to, že nepřátelství vůči cizincům a antisemitismus spolu souvisí.
Významným tématem ve studii Bernstein je přítomnost antisemitismu ve školách. Agresivní, přímé formy antisemitských projevů nenávisti se dějí převážně ze strany ostatních žáků. Výraz „zasraný Žid“ je pouze jedním z nich.
Bernstein také zmiňuje některé extrémní případy. Jeden odborník vypráví, jak na pesachovou večeři pozval reportérku seriózního německého deníku: „V jednom momentu si mě vzala stranou a spikleneckým tónem se mě zeptala,‘Řekněte mi, prosím, ty tmavě červené fleky na macesech, není to krev křesťanských dětí?‘ Okamžitě jsem ji vyhodil.“
Dalším extrémem je filo-semitismus (láska k Židům), který se projevuje neschopností vidět Žida jako normální osobu. Jedna žena mluvila o Němci, který zastavil auto a křičel, že miluje Židy. Dodává: „Byli jsme vyděšení a chtěli jsme utéct. Bylo jasné, že nás chce obejmout.“
Mnozí dotázaní navrhují, jak zlepšit situaci a posílit boj proti antisemitismu. Některé z návrhů by mohly být částečně efektivní, pokud by byly uskutečněny.
První část studie od Andrease Zicka, Andrease Hövermanna a Silke Jensena z Univerzity Bielefeld je více tradiční. Během jara 2016 bylo 553 Židů požádáno, aby vyplnili online dotazník. To vedlo k výsledkům, které často odpovídají nedávné významné studii o antisemitismu ve dvanácti zemích EU, provedené Agenturou Základních Práv (FRA).
V úvodu nové zprávy autoři říkají, že antisemitismus je součástí každodenního života v Německu. Projevuje se jako stereotypní ponižování Židů a judaismu, stejně jako nepatrné antisemitské předsudky a obrázky v médiích.
V žebříčku, kde všude se antisemitismus vyskytuje, vede vyvolávání nenávisti na sociálních médií. To je těsně následováno zkresleným prezentováním Izraele v médiích a převracením holokaustu, tj. přirovnávání Izraele k nacionálnímu socialismu a holokaustu. Ne úplně vzdálený je antisemitismus na demonstracích, antisemitismus v diskuzích - například ve školách, na pracovišti nebo kdekoliv jinde - a slovní urážky a napadání Židů.
Nevyhnutelný závěr z této studie, dokonce pokud není přímo zmíněn, je ten, že normální židovský život v Německu neexistuje. K tomu můžeme dodat, že Židé žijící v Německu by se pravděpodobně měli vzdát iluze, že jejich život bude někdy „normální“, jako ten většiny občanů.