Odvaha snít
Svátek stánků v Jeruzalémě 2018
Biblický svátek stánků (sukót) je čas radosti, oslavy a díkůvzdání za úrodu. Je to také čas ohlédnutí, a tak bychom se chtěli s vámi podělit o některé silné momenty z letošní oslavy, kterou ICEJ pořádá v Jeruzalémě od roku 1980, a současně vás pozvat, abyste se k nám v příštím roce připojili.
Sukót je každoročně pro ICEJ v Jeruzalémě událostí roku. Celý náš početný tým doplněný o více než 250 dobrovolníků pracoval po mnoho měsíců, aby mohl přivítat přes 6500 poutníků z 90 zemí, kteří přijeli poklonit se Hospodinu a slavit svátek stánků, inspirováni slovy proroka Zachariáše: „I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků“ (Zach 14:16).
Letošní téma v roce 70. výročí založení Státu Izraele znělo „Odvaha snít“, parafráze na text Žalmu 126:1 „Když Hospodin vrátil sionské navrátilce, bylo nám jak ve snách“. A v tomto duchu se nesla také většina poselství, která v průběhu pětidenní slavnosti zazněla.
Duchovní studnice na poušti na březích Mrtvého moře
První večer této slavnosti se tradičně odehrává na nejnižším místě Země, na březích Mrtvého moře poblíž oázy Ein Gedi. Toto pouštní místo má připomínat putování Izraele pouští do Zaslíbené země, což je dodnes jedno z hlavních témat sukótu i pro příslušníky židovského národa. Atmosféra nadšení, očekávání a požehnání se nedá popsat, je nutné ji zažít. Tisíce lidí sdílejí společenství nad jídlem, v modlitbě a uctívání Boha Izraele. Když vychází úplněk nad Moábskými horami, rozezní se hlas šófaru a autentická hebrejská hudba, k níž se pak přidávají další národy s vlastními projevy chval.
Snění u prázdného hrobu
První den v Jeruzalémě se poutníci scházejí v zahradě u prázdného hrobu, kde si připomínáme základ naší víry. „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, je naše víra marná“ (1 Kor 15:17). Bez Ježíše by žádný náš sen nemohl být uskutečněn. Ale protože On je vzkříšen, máme život v něm. Proto je právě Zahradní hrob vhodné místo ke slavení Večeře Páně. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6:56).
Originální hudba z Izraele
Letošní oslava byla obohacena o svěží zvuk izraelských skupin. Šilo ben Hod a Mikedem hrají soudobou izraelskou hudbu, která je charakterizována směsí stylů obvykle označovaných jako world music, a navíc přinášejí biblické texty. Stejně jako další izraelská zpěvačka Sarah Lieberman uvedli posluchače do radosti i ztišení, chvály a uctívání, a nastolili neopakovatelnou izraelskou atmosféru, kterou nelze nikde jinde na světě napodobit.
Kultura ze všech koutů světa
Na jeruzalémské oslavě je jedinečné, že se zde scházejí věřící ze všech kontinentů a z nejrůznějších kultur a jazyků. Letos byl tento prvek zvýrazněn dvěma večery: jeden akcentoval africkou kulturu, druhý Asii. Francouzsky zpívající hudební a taneční skupina ze západní Afriky strhla k tanci celou sportovní halu, v níž se konference koná. Následoval velmi střízlivý proslov pastora Adeboye z Nigérie, který na téma snění s Bohem na základě vlastní zkušenosti kázal: „Jestli je váš sen od Boha poznáte podle toho, když se vám lidé smějí. Tak jim řekněte: jen počkejte a uvidíte.“
Druhý večer byl v režii čínských křesťanů. Skupina z Tchaj-wanu zpívala čínsky „Zai čche li“ (Boží duch je zde), načež jsme vyslechli poselství pastora Nathaniela Chou, který hovořil o souvislosti mezi manifestací Boží slávy a jednotou křesťanů. Výzvu k jednotě vyjádřil originálním jazykem, když rozdělil svět na „lid jídelních hůlek, lid vidliček a ty, kteří jedí rukama“. Všichni ale jsme jedno v Kristu a spojeni ve vyznání Rut vůči Izraeli: „tvůj Bůh je můj Bůh, a tvůj lid je mým lidem.“ Viditelným a dojemným projevem jednoty, navzdory politickému rozdělení, byl společný tanec čínských účastníků před pódiem, v němž se svobodně mísily vlajky komunistické Číny, Tchaj-wanu a Hongkongu.
Pochod Jeruzalémem
Pochod ulicemi Jeruzaléma je nepochybně každoročním vrcholem pro mnohé účastníky, ale nejen pro ně. Představte si ortodoxní židovskou rodinu, která přijela poprvé na svátek sukót do Jeruzaléma, a najednou se setkala s něčím naprosto nečekaným: tisíce křesťanů pochodují ulicemi Jeruzaléma, mávají vlajkami svých zemí a vyjadřují Židům lásku a přátelství. Rodina byla stejně dojatá jako tisíce dalších Izraelců, kteří si tento pochod každoročně nenechají ujít.
Postřehy místních věřících
Jedním z unikátních aspektů toho, že se tato slavnost koná v Izraeli, je možnost setkat se bezprostředně s místními věřícími, Židy i Araby. Jejich svědectví a modlitby za smíření a uzdravení přinášejí plody, a je fascinující slyšet příběhy o tom, jak Bůh v dnešní době v tomto regionu plném konfliktů mění lidské životy.
Daniel Jahav je pastorem největšího mesiánského sboru v Tiberias. Jeho poselství bylo typicky izraelskou směsí reality a naděje. „Je úžasné, že se dnes naplňují slova, která Bůh mluvil před 4000 lety k Abrahamovi a před 3500 lety k Mojžíšovi.“ Současně je ale třeba vidět, že Hospodin naplňuje tato zaslíbení často izraelskému lidu navzdory.
Peter Tsukahira, Američan s japonskými kořeny, který se svou židovskou manželkou žije v Haifě, ve svém inspirujícím kázání poukázal na kmenový charakter konfliktů mezi lidmi a konstatoval, že jedině Bůh může mezi nimi způsobit mír.
David Parsons, hlavní mluvčí ICEJ, přednesl tezi, že židovský národ má to nejhorší za sebou, že už „přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně za všechny své hříchy“ (Iz 40:2) a nyní jej čeká období obnovy, zatímco soud dopadne na národy, „které rozptýlily Izrael a rozdělily si moji zemi“ (Joel 4:2). ICEJ nepodporuje učení některých křesťanských směrů, podle něhož největší kalamita Izrael teprve čeká.
Mezi četnými semináři bylo místo také pro aktuální politická témata. Profesor Eugene Kantorovich a právník Calev Myers popisovali podstatu nejnovějších útoků proti Izraeli, které se vedou právními prostředky a napadají samu legitimitu židovského státu. Hlavním nositelem těchto snah je hnutí BDS, které vyzývá k bojkotu Izraele. Je zajímavé pozorovat, jak se jeho těžiště postupně přesouvá z arabských zemí do států západní Evropy.
ICEJ