Sukót – Svátek stánků

Sukót – Svátek stánků

Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu.

Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách. Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti.

(Dt 16:13-15)

Slavnost stánků (sukót) je třetí velký biblický svátek a svým charakterem patří k nejradostnějším. Je to totiž svátek konce sklizně. Na rozdíl od podobných oslav pořádaných jinými zemědělskými národy však má tento svátek také duchovní rozměr. Hospodin, Bůh Izraele a Stvořitel celého světa, jej ustanovil, aby svůj lid něčemu naučil a na něco jej připravil.

Zemědělský rok, na jehož počátku stojí svátek pesach a jehož první sklizeň vyjadřuje svátek šavuot, nyní končí. Všechna úroda je sklizena, práce skončila, nastává čas radosti. Tento cyklus symbolizuje také běh světových dějin a Boží jednání v nich. Svátek pesach označuje začátek vykoupení, které celému světu získal Ježíš svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním. Šavuot - prvotiny úrody - označuje čas, kdy vzešlo první ovoce vykoupení: v Jeruzalémě uvěřily tři tisíce Židů a tento den se považuje za počátek církve, společenství vykoupených. Naproti tomu sukót ještě takto viditelně naplněn nebyl - ale je zřejmé, že tento svátek představuje závěr dějin, kdy se Hospodin ujme vlády a nastane Boží království. Přestože tento třetí velký svátek ještě nemá křesťanský protipól jako Velikonoce a Letnice, můžeme si ho připomínat s prorockým očekáváním. Všichni křesťané se mají potěšovat nadějí, že tento den přijde jistě a brzy. Sledujeme-li způsob, jak jej dnes slaví Židé, můžeme si připomenout důležité duchovní pravdy.

Stánek našeho přebývání

Protože Bůh pracuje konkrétně v dějinách, mají všechny svátky od počátku také historický rozměr. Zatímco při pesachu se připomíná odchod Izraele z egyptského otroctví a jejich zázračnou záchranu před smrtí a šavuot je svátkem darování Tóry, je sukót připomenutím dlouhého putování Izraele pouští. Tehdy Izraelci neměli trvalé příbytky, ale bydleli ve stanech. Sukót se dodnes mezi Židy slaví tak, že si každá rodina postaví prostý stánek a po sedm dní v něm jí, přebývá a případně i spí. Je to proto, „aby všechna pokolení věděla, že jsem přechovával Izraelce ve stáncích, když jsem je vyvedl z egyptské země (Lev 23:33-43). I když se pak Izraelci usadili v zaslíbené zemi, vybudovali domy a zbohatli, měli si takto každoročně připomínat, odkud vyšli a že vše, co mají, je jenom výsledkem Boží milosti.

I v Nové smlouvě je zmínka o stáncích jako symbolu pomíjivosti, dočasnosti:

Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským. Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. (2. Kor 5:1-4)

Tímto stánkem se myslí celá naše pozemská existence. Bůh nás nevede k askezi, naopak oplývá dobrými dary a přeje si, abychom jich užívali. Ale připomíná nám, že to není definitivní ani nejdůležitější věc.

Stánek, jaký staví Izraelci, má být zvenčí chatrný a nevzhledný, zato uvnitř je pestře vyzdoben. To symbolizuje myšlenku, kterou Pavel vyjádřil takto: I když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje... Ve svých hliněných nádobách máme poklad: Neboť Bůh, který řekl: »Z temnoty ať zazáří světlo«, zazářil v našich srdcích k osvícení poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista“ (2. Kor 4:6.16).

Přebývání ve stánku je tak pro nás příležitostí uvědomit si pomíjivost všech viditelných věcí a současně naději, kterou máme v příchodu Páně:

Zazní šófar, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: »Smrt byla pohlcena ve vítězství.« »Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?« Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je zákon. Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (1. Kor 15:51-58)

Z výkladů Tóry, které připravuje Mojmír Kallus; pod názvem Strom života si je můžete objednat online na icej@ecn.cz