Izrael sedmdesátiletý
Jak existence Státu Izrael mění svět
Johannes Gerloff
Objektivně viděno, svět věnuje Státu Izrael nadprůměrnou pozornost. Se svými 8,4 miliony obyvatel zaujímá Izrael 96. místo ve světě, hned za Tádžikistánem a Hondurasem a před Rakouskem a Švýcarskem. Když se dotážete Googlu na pořadí vojenských mocností, objeví se Izrael na 11., 14., 15. nebo 29. příčce – záleží na kritériích. Pokud jde o seznam „nejvlivnějších“ nebo „nejmocnějších zemí světa“, posune se malý stát na východním pobřeží Středozemního moře už na osmé místo.
Je nápadné, že v mnohých článcích, které se zabývají tím, jak je v té které zemi bezpečno, se Izrael vůbec neobjevuje. V seznamu „nejnebezpečnějších zemí světa“ je však na 20. místě. Stejný seznam uvádí Spojené státy na 50. příčce. Podle toho by to vypadalo, že žít v Izraeli je nebezpečnější než v USA. Přitom v roce 2017 bylo v USA zastřeleno 15 612 lidí. Ve stejném období si izraelsko-palestinský konflikt vyžádal 113 obětí. Kdyby byl život v Izraeli stejně nebezpečný jako ve Spojených státech, muselo by v přepočtu na počet obyvatel v Izraeli v roce 2017 zahynout jen na následky použití střelných zbraní 422 lidí.
V listopadu 2003 byly zveřejněny výsledky průzkumu veřejného mínění Evropské komise, podle nichž Izrael představuje „největší nebezpečí pro světový mír“, a to nejen z pohledu radikálního islámského režimu v Íránu nebo obyvatel Bangladéše: tehdy si to myslelo 60 % Evropanů. Většina obyvatel Evropy tedy považovala před 15 lety Izrael za nebezpečnější než Írán, Severní Koreu nebo Afghánistán.
Od roku 2006 odsoudila Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) Izrael 61krát, zatímco všechny ostatní státy dohromady kritizovala 55krát. Nechci tím říct, že OSN kritizuje něco, co neexistuje. Spíše to vidím tak, že OSN zkoumá Stát Izrael pod takovým drobnohledem proto, že židovský národ a stát je měřítkem, které nastavuje normy, jež by měly platit pro celé lidstvo.
Že je moderní Stát Izrael považován za měřítko, to neplatí jen v otázkách lidských práv, ale také v řadě dalších oblastí. Izrael slouží jako vzor, pokud jde o to, jak mají být v 21. století definovány národní státy, nebo jak mají „kolonisté“ zacházet s „původním obyvatelstvem“. Na příkladu Izraele se diskutuje o tom, zda náboženství definuje identitu národa, zda se může na vyhlášení války odpovědět válkou, nebo jakým způsobem smí demokracie vést asymetrickou válku. Asymetrický konflikt nastává, když armáda demokratického státu stojí proti ohrožujícímu zástupu jinak smýšlejících civilistů.
V Jižní Africe padl režim apartheidu díky hospodářskému bojkotu. Židovský stát dovedly mnohaleté zkušenosti s různými bojkoty k tomu, že se z něj stala inovační velmoc. Izrael nastavuje světu měřítka, když ukazuje, že hrozby nejsou důvodem k zoufalství nebo kapitulaci, nýbrž naopak se mají brát pozitivně jako výzvy. Nepřátelské postoje mohou podporovat vynalézavost. To je vidět na obranných systémech, které ohlašují konec éry raket, stejně jako na způsobu vedení války, který umožňuje bombardovat atomový reaktor v sousední zemi, aniž by to bylo bráno jako vyhlášení války, na které se musí reagovat. Dov Moran, vynálezce USB flash disku, to vyjádřil lapidárně: „Vždycky, když jsme se ocitli v nouzi, museli jsme vynalézt něco nového.“
Ve světě, který se zdá být ohrožen zánikem, nastavuje Izrael nová měřítka naděje. Neplatí to pouze v politické a vojenské oblasti, ale i v umění. Jedinečná kulturní pestrost vede například k tomu, že přetvoří starobylou jemenskou lidovou píseň v moderní pop. Totéž se dá říct o přírodních a humanitních vědách. Jestliže třicet procent všech nositelů Nobelových cen jsou Židé, nemá to nic společného s geny. Spíše je to důsledek toho, že tento národ už mnoho staletí umí číst a psát, a navíc si masově dopřává luxusu talmudických disputací. Když se celý národ zasvětí právní a slovní ekvilibristice, dříve nebo později se nějaký Einstein objeví.
Za pozornost stojí, že světová veřejnost svým zaostřením na Izrael potvrzuje, co říká Bible už tisíce let: Izrael je měřítko, podle něhož se musí nechat měřit i nežidovské národy. A Nový zákon k tomu přidává jednoznačné varování: běda tomu, kdo vidí třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním nevnímá.