Americký prezident svým rozhodnutím o uznání Jeruzaléma spustil ve světě bouři

Je to den pomsty, rok odplaty v soudní při Sionu (Iz 34:8)

Prosincové rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa konečně uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele a přesunout do něj americké velvyslanectví byl velmi odvážný čin, který měl nastat už dávno. Tato otázka se dotýká samého centra židovské národní identity a je také jádrem povolání Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, které bylo založeno jako akt křesťanské solidarity s hlubokou židovskou vazbou na Jeruzalém.

Uznání, ne pomsta

Reakce na americké rozhodnutí mezi Izraelci se nesla spíše v tónu úlevy než nadšení. Vzhledem k tomu, jak OSN neustále popírá židovské vazby na Jeruzalém, bylo příjemné slyšet, jak někdo konečně uznal, že Židé mají k tomuto místu zvláštní vztah. Často jsou naopak obviňováni z toho, že toto město údajně „judaizují“. Jsou i tací, kteří považují za „válečný zločin“, když židovská rodina ve východním Jeruzalémě přistaví ke svému domu balkon. Proto bylo potěšitelné slyšet světového lídra, který jasně a pozitivně potvrdil jejich pradávné spojení s Jeruzalémem.

Palestinská reakce na Trumpovo prohlášení dávala najevo především zklamání, jako by se většina už smířila s tím, že jednou to přijít muselo. Palestinští, arabští a další muslimští vůdci přesto vyjádřili hněv a hrozili, že plán na přesun ambasády zmaří násilnými protesty a možná ještě něčím horším. Asi měli pocit, že svou oddanost Jeruzalému musí projevit krveprolitím.

Nepodložená tvrzení a historické bludy

Jádrem problému je, že reálný židovský nárok na Jeruzalém je zpochybňován pomocí konkurenčních tvrzení pochybného původu, včetně nacionalistického argumentu Palestinců, že je to jejich hlavní město, a náboženského argumentu muslimů, že al-Haram al-Šarif (Chrámová hora) je třetím nejsvětějším místem Islámu, a tím pádem patří výlučně jim. Obě tvrzení se opakují už dost dlouho na to, aby jim uvěřily miliardy lidí na celém světě.

Avšak podle uznávaných učenců je muslimské uctívání Jeruzaléma politického původu a začalo několik desetiletí po Mohamedově smrti, když umajjovská dynastie vládnoucí v Damašku ztratila kontrolu nad Mekkou a rozhodla se povýšit Jeruzalém na místo muslimské poutě. Za tím účelem spojili prorokovu mýtickou „noční cestu“ s nově postavenou mešitou al-Aksa na Chrámové hoře. Mnozí muslimové v dějinách však tento výklad odmítli jako pozdější islámskou tradici (hadítu), protože jsou si vědomi, že al-Aksa ještě nebyla postavena v době, kdy se Mohamed obrátil k Jeruzalému zády a nařídil směr modlitby (qibla) k Mekce. Korán navíc Jeruzalém ani jednou nezmiňuje.

Věrohodné zprávy z počátku 20. let minulého století mezitím naznačují, že počátek palestinských nacionalistických nároků na Jeruzalém lze spatřovat v činnosti některých úředníků britské mandátní správy, kteří byli proti sionismu a snažili se zmařit naplnění Balfourovy deklarace. Tito britští antisemité podporovali místního arabského vůdce hadže Amina al-Husejního, pro kterého vymysleli slavný titul velkého muftího jeruzalémského a ze Skalního dómu na Chrámové hoře učinili symbol nového palestinského nacionalismu. Muftí nakonec skončil v Berlíně, kde podporoval Hitlerovy genocidní plány proti Židům, přičemž ve stejné době muslimská správa Skalního dómu waqf vydala turistické průvodce, v nichž bylo napsáno, že tato stavba byla „nepochybně“ postavena na místě Šalomounova chrámu.

Všeobecná úcta k Jeruzalému má svůj původ

Dnes samozřejmě nelze neuznat, že Jeruzalém má velký historický a náboženský význam pro miliardy lidí různé víry na celém světě. Tato všeobecná úcta k Jeruzalému má však svůj původ u Židů a jejich duchovních vazeb na toto město. Bez tohoto základního duchovního spojení mezi Židy a Jeruzalémem by se nikdo o toto odlehlé město v judských kopcích nezajímal.

Argumenty pro židovské hlavní město

V samotné Bibli najdeme stovky odkazů na Jeruzalém. Historikové zkoumající starověké řecké a latinské spisy konstatují, že všechny hovoří o Jeruzalémě jako o „židovském městě“ a „hlavním městě Židů“. Židé strávili mnoho set let v exilu, ale nepřestali toužit po návratu do Jeruzaléma a obnovení jeho zašlé slávy. Nyní funguje Jeruzalém už sedmdesát let jako hlavní město Izraele, a to navzdory tomu, že je obklíčen nepřáteli a že národy světa jej odmítají uznat. Tato vytrvalá oddanost Jeruzalému je dalším důkazem, jak ústřední místo zaujímá toto město pro Židy.

Spor o Sion otřásá světem
Přesto by nemělo nikoho překvapit, že v současné době se vede v celém světě vážná debata o tom, jaké místo Židům v Jeruzalémě náleží. Bible jasně říká, že jednoho dne mezi národy vzejde velký „soudní spor“ o Sion (Iz 34:8; viz též Zach 12:2-3). Bůh tento spor rozhodne tím, že ustanoví svého „Krále na Sionu, na mé svaté hoře“ (Žalm 2:6). Tento verš se týká času, kdy Mesiáš přijde, aby se ujal trůnu svého otce Davida, který se bude nepochybně nacházet na hoře Sion v Jeruzalémě (Iz 2:1-4, 9:7, 16:5, 24:23; Jer 31:6; Joel 3:17; Micheáš 4:1-7; Zach 8:3; Lk 1:32; Zjevení 14:1).

Bible rovněž předpovídá, že příchodu Mesiáše bude předcházet uplatnění konkurenčního nároku na trůn, který vznese falešný mesiáš neboli antikrist (Mt 24:5; 2 Tes 2:1-12; 1 Jan 2:18, 4:3; Zjevení 11 až 20). Tyto biblické pasáže naznačují, že součástí tohoto procesu bude také falešný nárok na lokalitu tohoto trůnu, tedy Jeruzalém. Není úplně jasné, jak tato místa spojit se současnými konkurujícími si nároky na Jeruzalém a Chrámovou horu. Nicméně vidíme už dnes, že tento soudní spor o Sion dokáže zatřást celým světem.

Než tato doba nastane, každý národ se musí rozhodnout, zda se přidá na stranu Písma, pokud jde o Jeruzalém, nebo ne. V důsledku jde o to, zda máme větší úctu k Bohu a k Jeho slovu, než k člověku.

Jeruzalém se přibližuje k naplnění svého prorockého určení
Od počátku roku 2017 nám Pán ukazoval, že pokud jde o moderní dějiny Jeruzaléma, funguje tady padesátiletý cyklus známý z Písma jako jubilejní, přičemž každých padesát let se stalo něco dramatického, co posunulo toto město blíže k naplnění jeho prorockého určení. Po řadu měsíců jsme ve víře prohlašovali, že v letošním jubilejním roce dojde k dalšímu kroku v naplňování Božích záměrů pro Jeruzalém. Zdá se, že v prosinci k tomu došlo. Prezident Trump učinil geopolitické rozhodnutí, ale současně nastal posun v duchovní oblasti. Dosud nevíme, jaké budou všechny důsledky tohoto politického kroku a jak dlouho se budou projevovat. Jsme však přesvědčeni, že Jeruzalém se posunul o kousek dál v naplňování svého prorockého určení, a že to bude mít obrovský dopad také na církev ve světě.

David Parsons je hlavní mluvčí ICEJ; přel.: -mk-

 

Obrázky v čísle WfJ 0102/18