Seznamujeme s projekty Sociálního oddělení ICEJ

Pomoc českých křesťanů ohroženým dětem v Izraeli

Utrpení a strádání prostých obyvatel Izraele je stranou pozornosti médií. Nechceme se dál nečinně dívat. Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) vychází z biblického: „Požehnám těm, kdo žehnají tobě“ (Gen 12:3), jakož i „Potěšte, potěšte můj lid, říká váš Bůh“ (Izaiáš 40:1) a nabízí Vám možnost zapojit se konkrétní pomocí do projektů sociálního oddělení ICEJ v Jeruzalémě. Dnes vám představujeme dva z nich:

Teplá jídla pro ohroženou mládež v Sederotu

Tento projekt se nachází v oblasti Negevu, ve městě Sederot, které má přibližně 24 000 obyvatel a leží necelé dva kilometry od hranice s pásmem Gazy. Město bylo založeno v roce 1953 a osídlili ho především přistěhovalci z arabských zemí. V minulých letech zde našli domov i přistěhovalci z Ruska a Etiopie. Obecně se jedná o obyvatele nižších sociálních vrstev. Toto chudé negevské město je v současné době v první linii pokračující války.

Lidé se setkávají už 7 let se zlověstným zvukem raket Kásam, které jsou téměř každý den odpalovány z pásma Gazy. Mnozí byli zabiti, zraněni a mnoho dalších utrpělo šok. Život těchto lidí se podobá ruské ruletě. Nevědí, kdy a kde raketa zasáhne do jejich životů. Během 6 let do listopadu 2006 bylo na město Sederot a jeho okolí vypáleno přes 1 600 raket. Během „příměří“ od 26. listopadu do 15. května 2007 bylo zaznamenáno 300 útoků. Po ukončení „příměří“ přišla v několika dalších týdnech další palba více než 300 raket, což jsou v průměru 3,2 denně. To bylo pro mnohé obyvatele poslední kapkou, mnozí utekli kamkoliv do bezpečí, alespoň na přechodnou dobu.

Záchranné středisko a další instituce jsou nechráněné, stejně jako přibližně 10 000 obytných domů, zejména starších. V mnohých čtvrtích nejsou snadno dostupné protiletecké kryty. Než rodina žijící ve 4. patře seběhne dolů a snaží se dostat do nejbližšího krytu, je už pozdě. Zazní-li varovná siréna, trvá 20 nebo méně sekund, než do města nebo jeho blízkého okolí dopadne raketa, která vystřeluje smrtící šrapnely až do vzdáleností 100 m.

Psychologický dopad je katastrofální, život ztratil stabilitu. Lidé mají problémy se spánkem, bojí se, že v noci neuslyší sirénu. Jít nakupovat se stalo nebezpečnou záležitostí, mnozí lidé se vůbec neodvažují vyjít z domu. Ředitel Asociace pro psychické zdraví říká, že se uvádí okolo 900 případů úzkostných stavů za měsíc.

PROJEKT: Centrum Keren Orr pro ohroženou mládež

Keren Orr (Nadace světla) je projekt zřízený Oddělením sociálních služeb města Sederot. Je zaměřen na mladé lidi, kteří vyrostli v rodinách, které jsou v obtížné finanční situaci nebo kde rodičům chybí potřebné schopnosti k výchově svých dětí, v neúplných rodinách, kde matka musí být celý den v práci, nebo v rodinách nových přistěhovalců, kteří mají problémy adaptovat se na novou kulturu. Tito mladí lidé obvykle přestanou poměrně brzy chodit do školy, buď aby mohli pro svou rodinu vydělávat peníze, nebo z jiných důvodů. Nicméně slabé sebevědomí, neschopnost uspět ve škole a psychologické problémy nebo problémy s chováním mohou být příčinou toho, že se tito mladí lidé budou špatně rozhodovat a chovat asociálně, a tudíž ubližovat sami sobě i svému okolí. Kromě této složité situace jsou denně vystavováni neuvěřitelnému napětí v podobě hrozby dopadu raket.

Pro tuto skupinu bylo založeno centrum nabízející pomoc a ochranu v láskyplném prostředí. Otevřeno je od rána do 13 a odpoledne od 16 – 20 hodin. Mladým lidem pomáhají dobrovolní soukromí učitelé při studiu a mnozí z nich poté úspěšně složí přijímací zkoušky k dalšímu studium. Po ruce jsou profesionální poradci, aby co nejefektivněji pomohli mladistvým využít nabídky programu centra Keren Orr k řešení jejich problémů.

Centrum nabízí také hudební program, který znamenal obrat v bourání bariér mezi různými přistěhovaleckými skupinami. Vytvořili hudební skupinu a dokonce složili píseň, kterou vysílala televize. Její text popisuje život strachu ve městě, kde znovu a znovu houkají sirény a explodují rakety. Jeden z mladých mužů, který by se rád stal zpěvákem, trpí mozkovou obrnou a jeho vrstevníci jej povzbuzují, aby se programu zúčastnil.

Centrum Keren Orr zahájilo na základě tohoto úspěšného programu podnikatelský záměr. Je zajištěno profesionální školení pro diskžokeje a skupina takto vybavených 10-12 mladých lidí pak přijímá objednávky na různé kulturní pořady v Sederot a dalších městech. Každý, kdo se chce do tohoto populárního projektu zapojit, musí nejprve prokázat, že je ochoten převzít odpovědnost i v jiných aktivitách. Vydělané peníze se vracejí zpět do projektu.

Dalším podnikatelským počinem je zahradnický projekt vypracovaný konkrétně pro mládež, která se léčí ze závislosti na drogách. Práce je v soukromých domech i veřejných institucích. Polovina vydělaných peněz jde na minimální mzdy pracovníků projektu a druhá se vrací zpátky na provoz.

Tyto projekty poskytují přípravu na budoucí zaměstnání, pomáhají rozvíjet iniciativu, odpovědnost a sebeúctu. I když cílem projektu je finančně se osamostatnit, mladí lidé jsou rovněž vedeni k tomu, aby komunitě něco vrátili. Příkladem zformování pozitivního přístupu u této dříve asociální mládeže je například to, že poskytli své služby jedné chudé rodině při obřadu bar micva. Dalším příkladem je, že věnují svůj čas a talent postiženým dětem a mladým lidem při oslavách židovských svátků.

Mezi další programy centra patří:

Autoškola pro získání další kvalifikace pro budoucí zaměstnání.
V rámci vzdělávání o holocaustu výlety do Osvětimi, což znamená pro většinu těchto mladých lidí zlomový okamžik v jejich životě.
Příprava na vojenskou službu a podpora při ní.

Mladík Adir je dobrým příkladem naděje, kterou toto místo dává. Žije v neúplné rodině se svou matkou, pocházejí z bývalého Sovětského svazu. Adir ve 14 letech přestal chodit do školy, aby něco vydělal pro rodinu, zapletl se však se zločinem. Nejprve občas zašel do klubu Keren Orr na jídlo, brzy se ale začal účastnit většiny nabízených programů a měnit se. Dnes je z něj zkušený potápěč, dokončil střední školu a slouží v armádě – což bylo dříve vzhledem k jeho trestnímu rejstříku nemyslitelným snem.

Centrum nezná neúspěšné příběhy, protože v rámci projektu to s nikým nevzdávají. Bývalí účastníci programu se vracejí, aby pomáhali mladším a byli jim vzorem. „Keren Orr je mým prvním domovem a tam, kde spím, je můj druhý domov,“ říká jeden z mladých lidí, který se v rámci této pomoci dostává ze svého sebezničujícího způsobu života.

Návštěva pracovníků sociálního oddělení ICEJ

Když stát přestal vyplácet dotace na teplá jídla pro mládež, Keren Orr se obrátilo se žádostí o podporu na ICEJ. Díky programu SAP ICEJ, zejména štědré pomoci české pobočky, se podařilo získat další finanční prostředky na pokračování této činnosti. Často je to jediné hodnotné jídlo denně, které tito mladí lidé mohou dostat.

Náklady na jedno jídlo jsou 60 Kč. Česká pobočka ICEJ doporučuje jako individuální dar částku alespoň 60 Kč.

Letos na jaře se tým pracovníků SAP vydal do Sederotu na návštěvu. Ta prokázala, že dotace se dostaly do odpovědných rukou. Bylo povzbudivé slyšet z první ruky o programu a jeho výsledcích. Obětavost a čas, který projektu věnuje ředitel, byly inspirující stejně jako láska a respekt, kterou opětovali mladí lidé.

Překvapující bylo vidět, v jak stísněném prostředí tyto důležité programy probíhají. Malá jídelna zároveň slouží jako studovna a další místnosti, kde studují mladí lidé, jsou také přeplněné. Centrum nutně musí zvýšit kapacitu, aby mohlo přijímat další uchazeče.

Ředitel i zaměstnanci projektu projevili velké uznání za odvahu navštívit centrum v této nebezpečné době. Pomoc českých křesťanů byla přitom mimořádně oceněna. Jeden ze zaměstnanců ukázal fotky svého 18 měsíčního vnoučka, který žije se svou rodinou v nedalekém kibucu. Jeho hlava byla po těžkém zranění šrapnelem znetvořená a zjizvená. Další fotky ukazovaly, jak se po 7 dlouhých měsících nemocniční péče a úzkosti, kterou prožívala jeho rodina, vrací do normálu. V Sederot jsou traumatizováni všichni, přesto ředitel řekl návštěvě SAP, že toto je jejich domov a pro většinu z nich nepřichází odstěhování jinam z finančních důvodů v úvahu. Nepřestal pečovat o mladé lidi, neopustil je a nadějí programu SAP je, že tak neučiníme ani my.

Pomoc dennímu centru Emanuel

Emanuel je vesnice v severním Samaří, jejíž obyvatelstvo tvoří převážně ortodoxní Židé. Mnohé rodiny se potýkají s vážnými ekonomickými problémy. Rodiče každé ráno odjíždějí z komunity za prací, za kterou ovšem dostávají jen minimální mzdu, která na živobytí nestačí. Osud těchto rodin je často opravdu tragický.

Původně bydleli v hustě osídlených městech a chtěli zlepšit kvalitu svého života. Nízké ceny domů v komunitě Emanuel a podpora vlády v té době je přesvědčily, a tak se odstěhovali a usídlili v centru Samaří, asi 40 km od Tel Avivu a 60 km od Jeruzaléma. Byl jim přislíben důstojný život, slušný výdělek a zároveň možnost žít naplno náboženským životem. Nicméně jejich sen se zhroutil. Developerská společnost, která měla zajistit v této komunitě občanskou vybavenost a infrastrukturu, zkrachovala. Tím se další plánované projekty ve městě zastavily a lidé zůstali bez očekávaných pracovních příležitostí. Dnes žije v komunitě asi 550 rodin, což je kolem 3 300 lidí. Protože přímo v obci může nalézt zaměstnání pouze 260 lidí, je zde téměř 40% nezaměstnanost, přičemž mnoho lidí žije pod hranicí chudoby.

Pro své děti by udělali všechno na světě, ale mnohokrát nemají ani na to, aby jim dali najíst. Stovky dětí v této komunitě si nemohou dovolit ani jedno teplé jídlo denně a chodí spát hladové. Oddělení sociální pomoci ICEJ v Jeruzalémě (SAP) dostalo před nedávnem dopis s prosbou o pomoc pro denní centrum, které se o tyto děti z chudých rodin stará. Každý den je pro ně na 9 hodin bezpečným přístavem, kde zažívají péči a lásku. Děti dostávají 4 jídla denně, z nichž jedno je teplé. Pečovatelé se o děti starají a udržují je v čistotě a řádně oblečené. Denní středisko se stará o jejích fyzický, duševní i intelektuální rozvoj.

Naši pracovníci denní centrum Emanuel navštívili. Mohli si prohlédnout jednotlivé třídy, kde byly děti od 3 měsíců do tří let. Všude se setkali s pokojnou, klidnou atmosférou a obětavými pečovateli. Mluvili s ředitelkou centra, která zde pracuje po řadu let a sama je matkou devíti dětí. Její manžel byl zabit během teroristického útoku nedaleko odsud a na výchovu dětí zůstala sama. Tato vřelá, milující dáma pečuje s velkou láskou o všechny děti a při řízení centra si výborně vede.

SAP vás může ujistit, že jakákoliv finanční podpora bude užita moudře a správným způsobem a pomůže mnoha židovským holčičkám a chlapečkům, kteří zažívají tak obtížný začátek svého mladého života.

Náklady na jedno dítě v denním středisku činí 4 345 USD ročně. Některé rodiny mají nárok na podporu od státu ve výši 70% příspěvku, ale většina rodin si nemůže dovolit zaplatit ani zbytek uvedené částky. Mnoho rodin od státu nedostává žádnou podporu, protože nesplňují požadovaná kritéria, kvůli rodinné situaci je nicméně nezbytné, aby děti do centra chodily a nestrádaly. V roce 2007 chodí do centra 70 dětí, jejichž rodiny zaplatily pouze zanedbatelný poplatek. Středisko se snaží získávat prostředky, jak to jen jde. Náklady na celodenní stravu pro jedno dítě představují zhruba 120 Kč.

Dva příklady za všechny:

Josef

Josefovi jsou dva roky a je čtvrtým z pěti dětí. Asi před měsícem se do rodiny narodil další bráška a s rodiči žije pouze Josef a on. Jeho starší bratři ve věku 7, 8 a 9 let žijí u pěstounské rodiny a vidí je jen jednou za 14 dní. Rodiče se nejsou schopni o své děti postarat a vychovávat je, jak by měli. I přesto matka bojovala se sociálním odborem, když jeho pracovníci přišli, aby jí děti odebrali, protože tak moc toužila po tom mít je u sebe.

Josefovi jsou dva roky a zůstal s mámou, protože je tak malý. Pro správný vývoj potřebuje dobrou péči a hodnotnou stravu, a proto odbor sociální péče požadoval, aby byl přijat do denního centra. Když tam přišel, bylo zjevné, v jak bídném je stavu. Josef měl zažívací problémy a po lékařské prohlídce se podařilo zjistit příčiny jeho nemoci. Doma dostával pouze mléčné výrobky, které matka kupovala proto, že byly nejlevnější. Zanedbání Josefa doma zbrzdilo jeho vývoj a výrazně se podepsalo na jeho chování. Na svůj věk je velmi nevyvinutý, a to včetně schopnosti mluvit. Ke kamarádům a svému okolí se choval velmi násilně.

Josefovi se dostalo v denním centru hodně lásky. Pečovatelé se mu věnovali s takovou péčí, s jakou se ze strany své matky nikdy nesetkal. V denním centru dostává pravidelně jídlo, kterého je dost a je zdravé. Dostává čisté a teplé oblečení, hrají si s ním a získává základní znalosti, které jeho vrstevníci už mají (například se učí rozpoznávat barvy). V denním centru se Josef cítí bezpečně. Jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil, stejně jako jeho chování a rozvoj. Začal víc mluvit a účastnit se různých aktivit.

Nachman

Nachmanovi jsou skoro tři roky. Toto dítě by se dalo nazvat „rizikové“. Je velmi smutným faktem, že riziko pro něj představuje vlastní matka a ani otec jej není schopen ochránit. Dokonce se jí trochu bojí. Nachmanovi rodiče jsou oba zaměstnaní. Každé ráno v 7 hodin přivezou Nachmana do centra a jdou do práce, která je však velmi špatně placená. Někdy se stane, že si ani nevzpomenou, aby se vrátili a Nachmana vyzvedli.

Hned poté, co Nachman přijde do centra, ho pečovatel vykoupe a převlékne. Každý den přijde špinavý a mokrý, v oblečení, které měl na sobě předchozí den. Spal v něm celou noc a tato situace se opakuje každý den, ani neví, co je to pyžamo. Sociální odbor chtěl tuto situaci řešit, matka to však ze strachu, že o dítě přijde, odmítla. Už zažila, že děti byly odebrány její vlastní matce, a bojí se, že by se to mohlo stát i jí. Pouze po slibu, že se do situace nezapojí sociální odbor, souhlasila s tím, že Nachman může do centra chodit.

Do doby, než začal Nachman navštěvovat denní centrum, byl jeho život noční můrou. Po celé dny chodil v tom samém oblečení, bez jídla, pití, bez lásky. Sousedům, kteří ho viděli na dvorku, ho bylo líto a dávali mu jídlo.

Jeho rodiče mají na to, aby mu koupili jídlo a oblečení, peníze nejsou v tomto případě problém. Nevědí však, jak mu poskytnout řádnou péči, kterou potřebuje k dobrému duševnímu i psychickému vývoji. Tak matka na dítě křičí, místo toho, aby s ním mluvila. Místo toho, aby ho objala, ho bije a on neví proč.

V denním centru Nachman objevil svět dobra a příjemného života. Objevil lidi, kteří ho milují a poskytují mu všemožnou péči. Je vykoupán a nosí čisté oblečení, pravidelně jí. Má tady kamarády a mnoho hraček. Dostává se mu všestranné péče a cítí se tady v bezpečí.

Jeho matka je ráda, že Nachman je ve středisku, za předpokladu, že se do věci nevloží sociální odbor a nemusí za tuto službu platit.

Josef a Nachman jsou pouze dvě děti z mnohých potřebných v Emanueli, jejichž setrvání v denním centru je závislé na tom, zda se podaří sehnat dost prostředků.

Tyto projekty můžete podpořit zasláním daru na účet ICEJ ČR, č.ú. 3747 530 257/0100, var. symbol 1011 (projekt Emanuel) nebo 1012 (projekt Sederot). Chcete-li podpořit práci sociálního oddělení ICEJ obecně, uveďte var. symbol 101.

Zdroj: SAP ICEJ

Starší zprávy z projektů Sociálního oddělení ICEJ: